Projev českého muslima na propalestinské demonstraci
Drazí bratři a sestry v islámu, drazí bratři a sestry v lidskosti, dovolte mi Vás pozdravit pozdravem míru: mír s Vámi, as-salámu 'alajkum.
Dovolte mi se představit. Narodil jsem se do české rodiny, v této zemi jsem vyrostl a v 18 letech jsem se stal muslimem. A dnes bych rád promluvil za sebe jakožto český muslim. Dnes bych rád pronesl svou řeč v angličtině.
Bismilláhi r-rahmáni r-rahím, ve jménu Boha Nejmilosrdnějšího a Nejslitovnějšího.
S podzimem tohoto roku maska kryjící skutečnou povahu západních liberálních elit konečně spadla. Více než kdy jindy je nyní zřejmé, že když mluví o svobodě, lidských právech a rovnosti, berou v potaz pouze obyvatele Západu nebo ty lidi, kteří jsou užiteční pro západní zájmy. Na životech všech ostatních jim nezáleží. Vidíme to velmi dobře a budeme si to pamatovat navždy!
Zároveň nezapomínejme, že západní pohrdání životy nezápadních lidí není ojedinělá chyba v jinak perfektním systému, naopak je to jeho symptom. Tak jako západní elity nezajímají tisíce nevinných životů v Gaze, nezajímali je v jiných zemích, jako například
v Iráku, Afganistánu a Libyi.
Rád bych poděkoval muslimům, kteří se účastní těchto protestů s dobrým úmyslem zastat se naší hrdinné Gazy, a kteří se jí zastávají co nejlépe jen můžou. Chtěl bych poděkovat každému nemuslimovi podporujícímu Palestince, zvláště pak těm, kteří organizují tyto akce, petice a další formy aktivismu. V této zemi jste hlavní hybnou silou tohoto hnutí. Jestliže však Svatá zem
a Palestinci mají být nám muslimům tak drazí, měli bychom se tohoto hnutí účastnit více a aktivněji. S tímto projevem mi dovolte přinést do [místního] propalestinského boje islámský náboženský tradicionalistický umírněný pohled.
Je pravda, že konflikt ve Svaté zemi není náboženské povahy. Není to boj mezi islámem a judaismem, ale ani mezi Židy a Araby. Protože ještě před izraelským sekulárním apartheidem a britskou sekulární kolonizací žili židé, Arabové, křesťané i muslimové
v míru a bezpečí pod vládou islámské Osmanské říše. I sionističtí imigranti byli vítání s otevřenou náručí. Tento konflikt byl zažehnán extrémistickou nacionalistickou ideologií sionismu proti nežidovské populaci, když se Britské impérium zmocnilo Svaté země. I když tento konflikt není náboženský, muslimové stále mají jasnou, nepopiratelnou, Bohem danou povinnost pomoci utlačovaným, zvláště pak jejich bratrům a sestrám ve víře, a být pevně proti každému utlačovateli.
Nadále ctíme islámskou povinnost dodržování místních zákonů a islámskou povinnost být těmi nejlepšími sousedy. Zároveň však musíme konečně odmítnout západní liberální ideologii a její světovládu a odmítnout její pokryteckou morálku. Ta nám nakonec přinesla nespravedlivé a neopodstatněné obvinění z podpory terorismu a antisemitismu, úplné pohrdání životy nevinných lidí
v Gaze a strach ze zastání se Gazy.
Člověk se díky tomu může cítit beznadějně. Mocné, rozvinuté, „tolerantní“ západní mocnosti nepomáhají Gaze a ani jí nikdy nepomůžou. A muslimské a arabské země ze strachu před reakcí USA jen nečinně přihlíží masakrování Gazy.
Tak co máme v takové zdánlivě beznadějné situaci dělat? Odpověď najdeme ve slovech Nejdůvěryhodnějšího Pomocníka:
فَاذْكُرُونِي أَذْكُرْكُمْ وَاشْكُرُوا لِي وَلَا تَكْفُرُونِ ﴿١٥٢﴾ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اسْتَعِينُوا بِالصَّبْرِ وَالصَّلَاةِ ۚ إِنَّ اللَّهَ مَعَ الصَّابِرِينَ ﴾١٥٣﴿
„Buďte Mne pamětlivi a Já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční. Vy, kteří věříte, hledejte pomoc v trpělivosti
a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými.“ (Baqara: 152-153)
A s těmito instrukcemi od Boha, pamatujme na Jeho slova v súře al-Anfál:
وَمَا النَّصْرُ إِلَّا مِنْ عِندِ اللَّهِ
„A vítězná pomoc jedině od Boha přichází…“ (el-Anfál: 10)
Hledíme v naprosté hrůze na utrpení Gazy. Avšak když vidíme naše mrtvé muže, ženy a děti, pamatujme na to, co praví Bůh
v súře Baqara:
وَلَا تَقُولُوا۟ لِمَن يُقْتَلُ فِى سَبِيلِ ٱللَّهِ أَمْوَٰتٌۢ ۚ بَلْ أَحْيَآءٌۭ وَلَـٰكِن لَّا تَشْعُرُونَ ﴿١٥٤﴾ وَلَنَبْلُوَنَّكُم بِشَىْءٍۢ مِّنَ ٱلْخَوْفِ وَٱلْجُوعِ وَنَقْصٍۢ مِّنَ ٱلْأَمْوَٰلِ وَٱلْأَنفُسِ وَٱلثَّمَرَٰتِ ۗ وَبَشِّرِ ٱلصَّـٰبِرِينَ ﴿١٥٥﴾ ٱلَّذِينَ إِذَآ أَصَـٰبَتْهُم مُّصِيبَةٌۭ قَالُوٓا۟ إِنَّا لِلَّهِ وَإِنَّآ إِلَيْهِ رَٰجِعُونَ ﴿١٥٦﴾ ﴾أُو۟لَـٰٓئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَٰتٌۭ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌۭ ۖ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُهْتَدُونَ ﴿١٥٧
„A neříkejte o těch, kdož byli zabiti na stezce Boží: "Jsou mrtvi!" Nikoliv; oni živi jsou, avšak vy to netušíte. Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech - avšak oznam zvěst radostnou trpělivým, kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: "My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!" A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.“ (Baqara: 154-157)
Hrozné zkoušky, stejně tak jako střídaní těžkostí a lehkostí, byly vždy nedílnou součástí lidských dějin. Tuto skutečnost Bůh přesně popisuje v súře aš-Šarh:
﴾فَإِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا ﴿٥﴾ إِنَّ مَعَ الْعُسْرِ يُسْرًا ﴿٦
„Vždyť se strastmi i úleva přichází, věru že se strastmi i úleva přichází!“ (aš-Šarh: 5-6)
A dále ji popisuje v súře Baqara:
أَمْ حَسِبْتُمْ أَن تَدْخُلُوا الْجَنَّةَ وَلَمَّا يَأْتِكُم مَّثَلُ الَّذِينَ خَلَوْا مِن قَبْلِكُم ۖ مَّسَّتْهُمُ الْبَأْسَاءُ وَالضَّرَّاءُ وَزُلْزِلُوا حَتَّىٰ يَقُولَ الرَّسُولُ ﴾وَالَّذِينَ آمَنُوا مَعَهُ مَتَىٰ نَصْرُ اللَّهِ ۗ أَلَا إِنَّ نَصْرَ اللَّهِ قَرِيبٌ ﴿٢١٤
„Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: "Kdy přijde vítězná pomoc Boží?" Což není pomoc Boží blízká?“ (Baqara: 214)
A vskutku Boží slib je vždy pravdivý. V poslední seslané súře Koránu Bůh říká:
إِذَا جَاءَ نَصْرُ اللَّهِ وَالْفَتْحُ ﴿١﴾ وَرَأَيْتَ النَّاسَ يَدْخُلُونَ فِي دِينِ اللَّهِ أَفْوَاجًا ﴿٢﴾ فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَاسْتَغْفِرْهُ ۚ إِنَّهُ كَانَ تَوَّابًا ﴾٣﴿
„Až přijde pomoc Boží a otevření, a uvidíš lidi vstupovat houfně v náboženství Boží, pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej
o odpuštění, vskutku On vždy přijímá pokání.“ (an-Nasr: 1-3)
Svou řeč bych rád zakončil modlitbou. Poprosil bych muslimy, aby se k ní přidali. Pokud se chtějí přidat i nemuslimové, jsou vítání. Můžete zvednout své ruce dlaněmi vzhůru před sebe a říkat ámín, nebo jeho ekvivalent amen, v přestávkách během modlitby
a na jejím konci.