Představte si na moment jiný scénář...

Konec první světové války. Rakousko-Uhersko se rozpadá. Česky mluvící obyvatelé impéria (nebo alespoň jejich elity), kteří nedávno prodělali "národní obrození", se těší na to, že si budou moci určit svoji politickou budoucnost.

Ale ouha. Vítězné strany se dohodnou, že Češi "nejsou připraveni". Oni se totiž nachází na dosti strategicky zajímavém území.
A tak se na mezinárodní konferenci upeče finta. Než budou Češi "připraveni", bude za ně vládnout Británie. A tak se taky stane,
i přes české protesty. 

Navíc se Británie domluví se sionistickým hnutím, že na tomhle nově spravovaném území vznikne národní domov pro židy. Už tam nějací po staletí žijou, tak by to mělo být v pořádku. Během dvaceti let se následně do českých zemí a proti přání Čechů přesune asi 400 000 tisíc židovských imigrantů pod ochranou Británie. Vytvoří stínové státní struktury, Čechům nedovolené, protože ti
od začátku odmítli celou tu myšlenku britského protektorátu a tvrdošíjně trvají na svém právu národního sebeurčení. 

Židovští přistěhovalci se usazují především na úrodné Moravě a industriálním Slezsku, kde vykupují půdu vlastněnou nepřítomnými Poláky a Rakušany a vytlačují z ní česky mluvící farmáře. Situace dojde tak daleko, že Češi proti Britům povstanou (já vím, těžká představa) v letech 1936-1939 a jsou krutě rozprášeni, odzbrojeni a jejich elita popravena, uvězněna nebo poslána do exilu. Někteří zoufalí Češi se dokonce obrátí na nacistické Německo s nadějí, že Británii vyžene.

Nakonec Britové skutečně odejdou, ale pod tlakem židovského terorismu. Ještě před tím hodí celý problém na nově vzniklé OSN, kde je zastoupena jen hrstka ze současných zemí světa, protože většina národů jsou ještě pod koloniální správou. V OSN se těsně a za použití nátlaku a úplaty ze strany USA, nového spojence židovských kolonistů v českých zemích, prohlasuje "šlechetné" rozdělení českých zemí půl na půl, i když židovští kolonisté tvoří pouhou třetinu obyvatel a vykoupili do soukromého vlastnictví pouze 6% celého území. Aby vůbec vznikl na území dnešní Moravy a Slezska většinový židovský stát, muselo se z něj vydělit Brno, obývané z drtivé většiny česky mluvícím obyvatelstvem, a to se připojilo k zamýšlenému budoucímu Česku. Židovští kolonisté sice chtěli i Česko a zvláště Prahu, kde přeci jen měli větší historické konexe, ale rozdělení strategicky přijali v očekávání věcí budoucích. 

A podle očekávání Češi (a Slezané a Moravané) rozdělení své země odmítli. Začala válka, ve které lépe organizované a zkušené židovské milice měly navrch nad českými ozbrojenci, kteří se pořád ještě nevzpamatovali z následků potlačení českého povstání před osmi lety. Došlo k masakrům v několika českých vesnicích a šeptanda tu hrůzu ještě znásobila. Stovky tisíc Čechů, Moravanů a Slezanů prchají. Do války se ze solidarity, ale i chtivosti, rozhodnou vstoupit slovanské státy. Co do války pošlou jsou ale převážně špatně vyzbrojené a vedené jednotky, některé dobrovolnické, jejichž celkový počet je stále menší, než čím disponuje židovská strana. Válka je prohraná, teda pro Čechy. Říkají tomu "Sakra", česká katastrofa. Vzniká stát Izrael na skoro 80% území. Zbytek, kam uprchne nebo je vyhnána většina česky mluvících obyvatel, je pod kontrolou Polska (na západ od řeky Vltavy), malý pás území plný českých uprchlíků je pak úplně na východě kolem Hodonína pod kontrolou Sovětského svazu.

V roce 1967 Izrael dobude i tenhle zbytek a na území nastolí vojenskou okupační správu, pod jejíž ochranným křídlem se tam následně stěhují stovky tisíc židovských osadníků. Kdo z Čechů ještě zbyl v Praze je systematicky vytlačován pryč.

Někteří Češi se uchylují k ozbrojenému odporu. Milion Čechů si projde vězením, tisíce jsou zabiti. Někteří Češi usilují o politické, nenásilné, řešení. To ale nepřichází, situace se pouze zhoršuje. Jiní Češi založí organizace, které útočí na izraelské civilisty v Praze, Brně, Ostravě a dalších místech. Po jednom zvlášť brutálním útoku (odsuzuji!) Izrael začne bombardovat pásmo kolem Hodonína, kde se tísní dva miliony lidí. Ty odřízne od jídla, tepla, léků, polovině zničí domovy, desítky tisíc zabije, většina jsou ženy a děti. Izraelští politici otevřeně mluví o Češích jako zvířatech a o nutnosti jejich vysídlení, nebo hůř ...

Jedním z největších spojenců Izraele je arabský stát Palestina, který k židovskému státu v srdci Evropy cítí silnou semitskou vazbu. Navíc v něm žije malá, ale vlivná skupina Židů, převážně v Jeruzalému, ke kterým se navíc v minulosti ne vždy arabští muslimové a křesťané chovali rovnocenně. Jste napůl Čech a napůl Palestinec, žijete v Palestině. Palestinská vláda všude vyvěsí izraelské vlajky, premiér al-Fiala prohlásí Palestinu za hlas Izraele v Asii. Sympatie s českými civilisty masakrovanými
v hodonínském pásmu se označují jako podpora terorismu. Něco říct na obranu Čechů znamená cejch nepřítele civilizovaných hodnot, zrádce Východu. Za projevy solidarity s českými civilisty jsou dokonce vyhazovy. Palestinská média neustále přinášejí detaily o utrpení izraelských civilistů, utrpení českých civilistů není vidět. Češi jsou zobrazováni jako teroristé, sympatizanti teroristů, lidské štíty teroristů, nebo jako (zpochybňovaná) čísla. Slovo okupace neexistuje. Historie začíná 7. října 2023.

No já vím, fantasmagorie. Češi by se nikdy k terorismu neuchýlili, jsou civilizovaní, britský mandát i rozdělení země by akceptovali, židovské migranty vítali chlebem a solí, pomohli jim založit u sebe stát a žili spolu šťastně až do smrti. The end. Ohňostroj, proskakující delfín. Dobrou noc.