11. července 2024, Malostranské náměstí,  Praha - Amir Ohana

Dnes byl takový ten den, kdy ti bývalý premiér Česka Petr Nečas se zaťatou pěstí hrozí a křičí "...protože Hamás". Takový ten den, kdy ti lidovecký poslanec Benešík nadává do rasistů, aby si pak na sociální síti postěžoval, že na něj demonstrující volali "hajzle" a ty jsi tam vpředu stál a víš, že to není pravda, protože se náměstím rozhléhalo pouze skandování "hanba, hanba, Benešíku".

Znáš to, takový ten úplně obyčejný den, kdy se předsedkyně Sněmovny, předseda Senátu a dokonce i premiér Petr Fiala klaní před předsedou izraelského Knesetu Ohanou, aby jim politik, který je spoluzodpovědný za pravděpodobnou probíhající genocidu Palestinců v Gaze, mohl poděkovat za "nekompromisní podporu České republiky" ("uncompromising support").

Ten den, kdy se s partou přátel a lidí, kteří si myslí, že tohle fakt není ok, sejdete vyjádřit svůj občanský postoj pod okna sněmovny, odkud pak úředníci začnou věšet narychlo vytištěné vlaječky Izraele. Den, kdy se snažíte o dialog i lekcí z historie,
na náměstí čtete z knihy izraelského historika "Etnické čištění Palestiny" a rozpláčete tím nejenom sebe, ale i přihlížející policisty.

Je to ten den, kdy si na jiném místě tvůj prezident třese rukou s Netanjahuem, s vrahem starců, žen a dětí, s člověkem, nad nímž se vznáší mezinárodní zatykač pro válečné zločiny, protože uvedl do chodu stroj, který za osm měsíců zabil na 186 000 lidí v Gaze (zdroj: The Lancet Medical Journal).

Jedeš domů. Cítíš vděčnost, že se našlo pár lidí, kterým to není jedno. Cítíš také, jak se v tobě dál něco láme. 

Autor textu: P. Borecký
Foto: Marcello