Pod okupací ozbrojený odpor nikdy neskončí

Označení útoku ze 7. října za "nevyprovokovaný" odráží záměrnou snahu zastřít násilné podmínky, které mu předcházely.

Dne 7. října ozbrojené křídlo Hamásu, brigády al-Qassám, prolomilo high-tech militarizovanou bariéru, kterou Izrael používá
k uvěznění Palestinců v Gaze již více než 16 let.

Ozbrojená skupina překonala izraelskou obranu, vyplenila vojenské základny a nakrátko ovládla několik osad. Palestinští bojovníci zabili přibližně 1 200 Izraelců, včetně vojáků i civilistů, a odvedli více než 200 rukojmích zpět do Gazy.

V následujících hodinách a dnech západní spojenci Izraele a přední mediální organizace rychle označili útok
za "nevyprovokovaný" s cílem ospravedlnit izraelskou reakci, která již zabila více než 15 000 Palestinců v Gaze a na okupovaném Západním břehu Jordánu.

Útok ze 7. října byl skutečně bezprecedentní, ale označit ho za "nevyprovokovaný" je záměrnou snahou zastřít skutečnost, že Izrael vytvořil násilné podmínky, které učinily násilnou reakci nevyhnutelnou.

Dnes, téměř dva měsíce po masakru v Gaze, izraelské síly zabíjejí a mrzačí další generaci Palestinců - a provokují další cyklus násilí. 

Historie nezačala 7. října. To, co se toho dne odehrálo, následovalo po více než 75 letech izraelského osadnického kolonialismu
a bylo vyvoláno nesnesitelnými podmínkami v Gaze, kde Izrael již 16 let obléhá a vězní více než dva miliony obyvatel tohoto území.

Většina obyvatel Gazy jsou potomci uprchlíků, kteří byli v roce 1948 nuceni opustit své domovy po celé Palestině před řáděním sionistických milicí. Gaza byla pod egyptskou kontrolou až do roku 1967, kdy Izrael území napadl a zabral. 

S každým dalším rokem se sevření izraelské okupace utahovalo a obyvatelé Gazy byli izolováni od zbytku Palestiny i světa. Tváří v tvář neúnavnému palestinskému odporu se Izrael v roce 2005 z Gazy stáhl, aby od té doby pokračoval v dusivém obléhání.

Proměna okupace

Pravdou je, že izraelská okupace Gazy nikdy neskončila, pouze se proměnila. Dnes je Gaza často popisována jako největší vězení pod širým nebem na světě. Ani tento popis však nevystihuje rozsah izraelské brutality. 

To, co Izrael v Gaze provádí, je mnohem horší: je to projekt zaměřený výhradně na kolektivní trestání celého obyvatelstva, které se odvážilo klást odpor.

S více než 2,3 milionu lidí na ploše přibližně 365 km2, kteří jsou uzavřeni za vysoce zabezpečeným elektronickým plotem
a betonovou zdí, je Gaza jedním z nejhustěji osídlených míst na světě. 

Izraelská blokáda ovlivňuje téměř všechny aspekty života Palestinců v Gaze. Izraelský režim kontroluje, kdo do pásma Gazy vstupuje a kdo z něj vystupuje, pomocí archaického systému povolení, který je běžně používán jako páka na všechny obyvatele. 

Většina Palestinců v Gaze, obklopená Izraelem a Egyptem, nikdy nesměla enklávu opustit. Izrael dokonce kontroluje její vzdušný prostor a teritoriální vody.

Blokáda zdevastovala ekonomiku Gazy a způsobila to, co OSN nazývá "de-rozvoj" - situaci, kdy je rozvoj nejen brzděn,
ale i aktivně zvrácen. Téměř polovina obyvatelstva je tak bez práce, přičemž mezi mladými lidmi je to více než 70 %.

Pro mnoho Palestinců v Gaze je život bojem o přežití. V letech 2007 až 2010 izraelské úřady vedly kalorickou evidenci výživových potřeb Palestinců, aby zajistily, že budou dostávat jen minimum potravin a vyhnou se tak hladomoru.

Jen v prvních šesti měsících roku 2023 bylo téměř 400 dětem v Gaze odepřeno povolení k cestě na okupovaný Západní břeh Jordánu za naléhavou zdravotní péčí.

Vojenské útoky

Jako by blokáda nestačila, Izrael v letech 2008-09, 2012, 2014 a 2021 prováděl vleklé vojenské nálety na Gazu, při nichž zahynuly tisíce lidí a ochromením infrastruktury území se zhoršily již tak zoufalé životní podmínky. 

Domy, školy a nemocnice byly zničeny a pokusy o obnovu byly ztíženy tím, že Izrael odmítl vpustit do Gazy stavební materiál, jako je ocel a cement. V roce 2014 Izrael zaútočil na jedinou elektrárnu v Gaze, čímž prohloubil energetickou krizi, která trvá dodnes a v níž je elektřina dodávána v průměru jen 13 hodin denně. 

Zatímco fyzické krveprolití způsobené brutálními izraelskými útoky bylo rozsáhle zdokumentováno, mnohem méně pozornosti bylo věnováno lidským obětem a psychické devastaci celé generace. Osmnáctiletý mladík v Gaze nyní prožívá pátý velký izraelský útok. Viděli, jak izraelské rakety, dělostřelecké granáty a střely odstřelovačů masakrují jejich přátele a rodinu. 

Devět z deseti dětí v Gaze přitom trpí vyčerpávajícím traumatem z konfliktu. Vzhledem k tomu, že děti tvoří přibližně polovinu obyvatel Gazy, je budoucnost mnoha z nich bezútěšná.

Mučení v Gaze je však jen částí příběhu. Bezprostředním podnětem k nedávnému nárůstu palestinského ozbrojeného násilí byla zhoršující se situace na celém okupovaném Západním břehu Jordánu, kde již několik let fanatičtí izraelští osadníci stupňují své úsilí o etnické vyčištění Palestinců z jejich domovů po předcích. 

Pod přímou ochranou izraelské armády a za výslovného povzbuzování izraelských krajně pravicových vůdců provádějí osadníci smrtící pogromy v palestinských městech, jako je Huwwara. V posledních měsících byly osadnickým násilím vyklizeny celé obce mezi Ramalláhem a Jerichem. 

Ještě před 7. říjnem se rok 2023 rýsoval jako nejsmrtelnější rok pro Palestince od roku 2006, kdy OSN začala sledovat počet obětí. V celé historické Palestině Izrael zpřísňuje svou okupaci a vyhřívá se v záři beztrestnosti.

Beznadějná budoucnost

Tím, že mezinárodní společenství mlčí, zatímco Izrael činí Gazu neobyvatelnou, odsuzuje Palestince k beznadějné budoucnosti.
Ti, kteří měli to štěstí a přežili bezprecedentní izraelský útok, nemají kam jít. 

Izraelská armáda zpustošila velkou část severní Gazy, zničila polovinu budov a zničila celé čtvrti. Již tak přetížená kritická infrastruktura Gazy byla rozvrácena a poté, co Izrael donutil statisíce civilistů uprchnout ze severu Gazy, se nyní chystá obrátit svou pozornost na jih. 

Tím, že mezinárodní společenství dovoluje Izraeli, aby mu procházelo páchání genocidy, se podílí na vzniku nové krize, která bude ve srovnání se stavem před 7. říjnem blednout. 

Označovat 7. říjen za "nevyprovokovaný" ignoruje historii i skutečnost, že lidé, kteří celý život nepoznali nic jiného než násilí etnických čistek, genocidu a osadnicko-koloniální nadvládu, by nakonec dosáhli bodu zlomu. Výsledky mohou být groteskní, jako každé násilí, ale nikdy se nebudou rovnat rozsahu strukturálního utlačovatelského násilí, které tento cyklus vůbec zrodilo. 

To, co se stalo 7. října, nebyl náhodný výbuch násilí. Byla to reakce týraného lidu, která byla vedena jazykem, který ho naučili jeho kolonizátoři.

To není argument ani pro, ani proti ozbrojenému odporu. Pro Izrael a jeho podporovatele neexistuje žádný rozdíl: Dlouhá historie potlačování všech forem palestinského odporu, jak nenásilného, tak ozbrojeného, je důkazem toho, že nikdy nešlo o metodu, ale spíše o to, že se Palestinci vůbec odvážili vzdorovat svému útlaku.

Mezinárodní společenství po léta přijímalo mylnou představu, že osud Palestinců lze ignorovat, zamést pod koberec.

Navzdory opakovaným varováním Spojené státy a velká část mezinárodního společenství očekávaly, že Palestinci nakonec podlehnou a kapitulují před svým postupným vymazáním. Je obžalobou mezinárodního společenství jako celku, že bylo zapotřebí bezprecedentního útoku na Izrael, aby se Palestina opět dostala na pořad jednání ve světě.

To, co se odehrálo 7. října, nám ukázalo, že palestinská otázka vyžaduje odpověď. Ukázalo nám to, že Izrael musí nést odpovědnost za vytvoření podmínek, které vedly k tomuto bodu - nejen proto, že je naší povinností hájit hodnoty, na nichž údajně stojí náš mezinárodní systém a morální kompas, ale také proto, že status quo je neudržitelný. 

Pravda se musí opakovat: mnoho Palestinců si uvědomuje, že izraelský režim reaguje pouze na jazyk násilí a síly. Dokud budou Palestinci žít ve stavu neustálého útlaku a provokací, bude ozbrojený odpor nevyhnutelný.