Partneři ve zločinu - Spoluúčast EU na izraelské genocidě v Pásmu Gazy - úvod
Následující text obsahuje překlad materiálů zpracovaných Transnational Institute (TNI), mezinárodním výzkumnýma advokátním institutem.
Zde je odkaz na originál: https://www.tni.org/en/publication/partners-in-crime-EU-complicity-Israel-genocide-Gaza
Datum publikování: 4.června 2024
Souhrn
Od útoků ze 7. října poskytuje EU Izraeli politické krytí a materiální podporu. Ta pokračovala po téměř osm měsíců neutuchajícího bombardování, při němž zahynulo téměř 40 000 lidí, 2,3 milionu lidí bylo nuceně vysídleno, celá populace nejrychleji vyhladověla, jaká kdy byla zaznamenána, a byla zcela zničena civilní infrastruktura v Gaze, včetně domů, nemocnic, škol a univerzit, modliteben a pekáren. Tato podpora pokračovala i v době, kdy byl Izrael souzen za genocidu u Mezinárodního soudního dvora
v Haagu a kdy Mezinárodní trestní soud (ICC) oznámil, že požádá o vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a ministra obrany Yoava Gallanta.
Tón podpory Izraele ze strany EU udala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen, když na Twitteru zveřejnila fotografii budovy Evropské komise v Bruselu osvětlené izraelskou vlajkou. Výstižně uvedla: ,,Izrael má právo se bránit - dnes
i v příštích dnech. Evropská unie stojí na straně Izraele." Tím dala Izraeli zelenou, aby se souhlasem EU zahájil vojenskou kampaň v Gaze. Za osm měsíců, které od té doby uplynuly, EU nepřijala žádné konkrétní kroky, jako je zavedení sankcí, zbrojního embarga nebo přerušení diplomatických a obchodních styků. Její reakce byla čistě rétorická, a to velmi slabá, někdy až ostudně opakující izraelskou propagandu. Evropská rada se dlouhé měsíce přetahovala o to, zda vyzvat k "pauze", nebo k příměří, až nakonec
v březnu 2024, kdy už bylo v Gaze zabito přes 30 000 lidí, vyzvala k "okamžité humanitární pauze vedoucí k trvalému příměří".
Evropský parlament byl o něco rychlejší než Rada, která vyzvala k příměří o tři týdny dříve, na konci února, ale následující den uprostřed zničujících scén masakru, při němž izraelští vojáci zabili více než 117 Palestinců, kteří zoufale spěchali k humanitární pomoci, Parlament drtivou většinou hlasů odmítl rezoluci vyzývající k uvalení zbrojního embarga. EU po desetiletí udržovala úzké vztahy s Izraelem a považovala jej de facto za členský stát EU, i když rozšiřoval svou nezákonnou vojenskou okupaci Palestiny
a často napadal a vedl válku na sousedním území. Není proto překvapivé, že EU nyní nedokázala Izrael pohnat k odpovědnosti.
Ačkoli se vztahy mezi EU a Izraelem řídí dohodou o přidružení mezi EU a Izraelem, která obsahuje ustanovení o lidských právech, EU se tohoto ustanovení důsledně odmítá dovolávat. Nejenže EU nedodržela své vlastní normy, které ji nutí přerušit vztahy
s Izraelem z důvodu porušování lidských práv, ale v posledních osmi měsících také aktivně 4 udržovala vztahy tím, že schvalovala financování izraelských subjektů a podporovala užší vazby s izraelským státem a institucemi. Přes všechny své řeči o lidských právech se EU v současnosti projevuje jako stejný kolonialista, jakým byly po staletí různé evropské státy. Hanebnou neschopnost EU zasáhnout tváří v tvář zvěrstvům a lavině lidského utrpení, která nemá v nedávné historii obdoby, je možné pochopit pouze tehdy, pokud se na ni díváme optikou kolonialismu. Izrael začal jako koloniální projekt a dodnes je koloniální základnou.
EU umožnila a normalizovala genocidu tím, že zaujala vůči Izraeli a svému nejbližšímu spojenci, USA, přístup "business as usual", zejména tím, že nadále umožňuje tranzit amerických dodávek zbraní směřujících do Izraele přes evropské území. Kdyby EU v říjnu vyvinula tlak a zavedla sankce, zbrojní embargo a zakázala tranzit amerického vojenského vybavení přes Evropu, mohla být genocidní válka Izraele proti Gaze omezena. EU se tehdy rozhodla nejednat a svou právní a morální povinnost jednat neplní ani nyní. Toto politické krytí a materiální podpora, zejména ve světle prozatímního rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, které všechny státy upozornilo na pravděpodobný případ genocidy, činí z EU přímého spoluviníka.
