Izraelští vojáci popisují téměř naprostou absenci pravidel střelby ve ''válce'' v Gaze, kdy vojáci střílejí, jak se jim zlíbí, zapalují domy a nechávají mrtvoly na ulicích - to vše se svolením svých velitelů.

Začátkem června odvysílala Al- Jazeera sérii znepokojivých videí, na nichž byly popsány "popravy bez soudu": Izraelští vojáci při třech různých příležitostech zastřelili několik Palestinců, kteří se procházeli poblíž pobřežní silnice v Pásmu Gazy. Ve všech případech se zdálo, že Palestinci nejsou ozbrojeni a nepředstavují pro vojáky bezprostřední hrozbu.

Takové záběry jsou vzácné, protože novináři v obléhané enklávě čelí vážným omezením a jsou neustále ohroženi na životě. Tyto popravy, které podle všeho neměly žádný bezpečnostní důvod, však odpovídají svědectví šesti izraelských vojáků, kteří po svém propuštění z aktivní služby v Gaze v posledních měsících hovořili s časopisy +972 Magazine a Local Call. Potvrzují výpovědi palestinských očitých svědků a lékařů z celé ''války'' a popisují, že vojáci byli oprávněni střílet na Palestince prakticky podle libosti, včetně civilistů.

Šest zdrojů - kromě jednoho, který hovořil pod podmínkou anonymity - vyprávělo o tom, jak izraelští vojáci běžně popravují palestinské civilisty jen proto, že vstoupili do oblasti, kterou armáda definovala jako "zónu zákazu". Svědectví vykreslují obraz krajiny poseté mrtvolami civilistů, které jsou ponechány, aby shnily nebo byly sežrány toulavými zvířaty; armáda je
před příjezdem mezinárodních konvojů s pomocí pouze schovává, aby ,,nevyšly najevo obrazy lidí v pokročilém stadiu rozkladu." Dva z vojáků také vypověděli o systematické politice zapalování palestinských domů po jejich obsazení.

Několik zdrojů popisuje, že možnost střílet bez omezení poskytovala vojákům způsob, jak upustit páru nebo se zbavit nudy každodenní rutiny. 

,,Lidé chtějí akci [naplno] prožít," vzpomíná S., záložník, který sloužil v severní Gaze. ,,Já osobně jsem bezdůvodně vystřelil několik kulek do moře, na chodník nebo do opuštěné budovy. Hlásili to jako 'normální palbu', což je krycí název pro 'nudím se, tak střílím'."

Od 80. let minulého století odmítá izraelská armáda zveřejnit své předpisy o otevřené střelbě, a to navzdory různým peticím
k Nejvyššímu soudu. Podle politického sociologa Yagila Levyho od druhé intifády "armáda nedala vojákům písemná pravidla nasazení", což ponechává mnoho prostoru pro výklad vojáků v poli a jejich velitelů. Kromě toho, že přispěly k zabití více
než 38 000 Palestinců, zdroje vypověděly, že tyto laxní směrnice byly také částečně zodpovědné za vysoký počet vojáků zabitých v posledních měsících přátelskou střelbou.

,,Byla tam naprostá svoboda jednání," řekl B., další voják, který v Gaze několik měsíců sloužil v jednotkách pravidelných sil, včetně velitelského centra svého praporu. ,,Pokud se objeví (byť jen) pocit ohrožení, není třeba nic vysvětlovat - prostě se střílí."

,,Když vojáci vidí, že se k nim někdo blíží, je přípustné střílet na jejich střed (těla), nikoli do vzduchu," pokračoval B..

,,Je přípustné střílet na každého, na mladou dívku, na starou ženu."

,,Podle zpravodajských informací chtěl Hamás vyvolat paniku," řekl B..

,,Uvnitř začala bitva, lidé utíkali pryč. Někteří utíkali doleva směrem k moři, (ale) někteří utíkali doprava, včetně dětí. Všichni, kdo šli doprava, byli zabiti - 15 až 20 lidí. Byla tam hromada těl."

Lidé stříleli, jak se jim zachtělo, ze všech sil 

B. uvedl, že v Gaze je obtížné odlišit civilisty od bojovníků, a tvrdil, že členové Hamásu často "chodí beze zbraní". V důsledku toho je však "každý muž ve věku od 16 do 50 let podezřelý z toho, že je terorista."

,,Je zakázáno se procházet a každý, kdo je venku, je podezřelý," pokračoval B.. ,,Když vidíme někoho
v okně, jak se na nás dívá, je podezřelý. Střílíte. Vnímání (armády) je takové, že jakýkoli kontakt
(s obyvatelstvem) ohrožuje síly a musí být vytvořena situace, kdy je zakázáno se k (vojákům) za jakýchkoli okolností přibližovat. Palestinci se naučili, že když vstoupíme, utečou."

Dokonce i ve zdánlivě neobydlených nebo opuštěných oblastech Gazy vojáci prováděli rozsáhlou střelbu v rámci postupu známého jako "demonstrace přítomnosti". S. vypověděl, že jeho spolubojovníci "hodně stříleli, a to i bezdůvodně - každý, kdo chce střílet, bez ohledu na důvod, střílí". V některých případech, jak poznamenal, to bylo "určeno k odstranění lidí (z jejich úkrytů) nebo k demonstraci přítomnosti".

M., další záložník, který sloužil v Pásmu Gazy, vysvětlil, že takové rozkazy přicházejí přímo od velitelů rot nebo praporů v poli.

,,Když (v oblasti) nejsou žádné jiné jednotky IDF střílí se velmi neomezeně, jako smyslů zbavení. A nejen
z ručních zbraní, i z kulometů, tanků a minometů."

I v případě absence rozkazů shora M. vypověděl, že vojáci v poli pravidelně berou zákon do svých rukou. ,,Řadoví vojáci, nižší důstojníci, velitelé praporů - nižší hodnosti, které chtějí střílet, dostanou povolení."

S. si vzpomněl, jak slyšel z vysílačky o vojákovi umístěném v ochranném komplexu, který zastřelil palestinskou rodinu procházející poblíž. 

,,Nejdřív říkají 'čtyři lidi'. Pak se to změní na dvě děti plus dva dospělé a nakonec je to muž, žena a dvě děti. Obrázek si můžete sestavit sami."

Pouze jeden z vojáků, s nimiž jsme hovořili v rámci tohoto vyšetřování, byl ochoten uvést své jméno: Yuval Green, 26letý záložník z Jeruzaléma, který sloužil v 55. výsadkové brigádě v listopadu a prosinci loňského roku (Green nedávno podepsal dopis
41 záložníků, kteří odmítli pokračovat ve službě v Gaze po invazi armády do Rafáhu). 

,,Nebyla žádná omezení týkající se munice," řekl Green v rozhovoru pro +972 a Local Call. ,,Lidé stříleli jen proto, aby si ulevili od nudy."

Green popsal incident, k němuž došlo jedné noci během židovského svátku Chanuka v prosinci, kdy "celý prapor zahájil palbu společně jako ohňostroj, včetně trasovací munice (která vytváří jasné světlo). Vytvářelo to šílené barvy, osvětlovalo to oblohu,
a protože (chanuka) je 'svátek světel', stalo se to symbolickým".

C., další voják, který sloužil v Gaze, vysvětlil, že když vojáci zaslechli střelbu, vysílačkou se ujistili, zda se v oblasti nenachází jiná izraelská vojenská jednotka, a pokud ne, zahájili palbu. 

,,Lidé stříleli, jak se jim zachtělo, ze všech sil." Jak však C. poznamenal, neomezená střelba znamenala, že vojáci jsou často vystaveni obrovskému riziku přátelské palby - kterou označil za "nebezpečnější než Hamás". ,,Při několika příležitostech střílely jednotky IDF naším směrem. Neodpovídali jsme, kontrolovali jsme to vysílačkou a nikdo nebyl zraněn."

V době psaní tohoto článku bylo v Gaze od zahájení pozemní invaze zabito 324 izraelských vojáků, z toho podle armády nejméně 28 přátelskou palbou. Podle Greenových zkušeností byly takové incidenty "hlavním problémem" ohrožujícím životy vojáků. "Bylo jich (přátelských střelb) docela dost; přivádělo mě to k šílenství," řekl.

Podle Greena pravidla nasazení také ukazovala hlubokou lhostejnost k osudu rukojmích. ,,Řekli mi o praxi vyhazování tunelů
do povětří a já jsem si říkal, že kdyby v nich byli rukojmí, tak by je to zabilo." Poté, co izraelští vojáci v prosinci v Šudžaji zabili tři rukojmí mávající bílými vlajkami v domnění, že jde o Palestince, byl Green podle svých slov rozzloben, ale bylo mu řečeno, že "nemůžeme nic dělat". ,,Velitelé zostřili postupy a řekli: 'Musíte dávat pozor a být citliví, ale jsme v bojové zóně a musíme být
ve střehu'."

B. potvrdil, že ani po neštěstí v Šudžaji, které prý bylo "v rozporu s rozkazy" armády, se předpisy pro otevřenou palbu nezměnily. 

,,Pokud jde o rukojmí, neměli jsme žádný konkrétní pokyn," připomněl. "Vrchní velení armády řeklo, že
po zastřelení rukojmích informovalo vojáky v poli. Ale s námi nemluvili."

On a vojáci, kteří byli s ním, se o zastřelení rukojmích dozvěděli až dva a půl týdne po incidentu, poté, co opustili Gazu.

,,Slyšel jsem prohlášení (jiných vojáků), že rukojmí jsou mrtví, nemají šanci, musí je opustit," poznamenal Green.

,,To mi vadilo nejvíce ... že stále říkali: 'Jsme tu kvůli rukojmím,' ale je jasné, že válka rukojmím škodí.
To jsem si tehdy myslel; dnes se ukázalo, že je to pravda."

Když spadne budova, máte pocit: "Páni, to je ale zábava."

Důstojník A., který sloužil v armádním operačním ředitelství, vypověděl, že operační místnost jeho brigády, která koordinuje boje zvenčí Gazy, schvaluje cíle a zabraňuje přátelské palbě, nedostávala jasné rozkazy k otevřené palbě, které by předávala vojákům na místě. ,,Od chvíle, kdy vstoupíte, v žádném okamžiku neprobíhá instruktáž," řekl. ,,Nedostali jsme pokyny
z vyšších míst, které bychom předali vojákům a velitelům praporů."

Poznamenal, že existovaly instrukce nestřílet podél humanitárních tras, ale jinde "si doplníte prázdná místa, při absenci jakékoli jiné směrnice. To je přístup: 'Když je to zakázáno tam, tak je to povoleno tady'."

A. vysvětlil, že střelba na "nemocnice, kliniky, školy, náboženské instituce a budovy mezinárodních organizací" vyžaduje vyšší povolení. V praxi však mohu na prstech jedné ruky spočítat případy, kdy jim bylo řečeno, aby nestříleli. Dokonce
i v případě citlivých věcí, jako jsou školy, se schválení jeví jako pouhá formalita.

A. pokračoval: ,,V operační místnosti panoval duch 'nejdřív střílej, potom se ptej'. Taková byla shoda ... Nikdo neuroní slzu, když srovnáme se zemí nějaký dům, když to nebylo potřeba, nebo když zastřelíme někoho, koho jsme nemuseli."

A. uvedl, že si je vědom případů, kdy izraelští vojáci zastřelili palestinské civilisty, kteří vstoupili do jejich operačního prostoru, což odpovídá vyšetřování listu Haaretz o "zónách zabíjení" v oblastech Gazy okupovaných armádou. ,,Toto je standardní situace.
V oblasti se nemají nacházet žádní civilisté, to je perspektiva. Zahlédli jsme někoho v okně, tak jsme stříleli a zabili ho." A. dodal, že z hlášení často nebylo jasné, zda vojáci stříleli na bojovníky, nebo na neozbrojené civilisty - a "mnohokrát to znělo tak, že se někdo připletl do situace a my jsme zahájili palbu."

Tato nejasnost ohledně identity obětí však pro A. znamenala, že vojenským zprávám o počtu zabitých příslušníků Hamásu nelze věřit. 

,,Názor ve válečné místnosti, a to je zmírněná verze, byl takový, že každého člověka, kterého jsme zabili, jsme počítali jako teroristu," vypověděl.

,,Cílem bylo spočítat, kolik [teroristů] jsme dnes zabili," pokračoval A. ,,Každý [voják] chce ukázat, že je machr. Vnímali jsme to tak, že všichni muži jsou teroristé. Někdy velitel najednou požádal o čísla a pak důstojník divize běhal od brigády k brigádě a procházel seznam ve vojenském počítačovém systému
a počítal."

Svědectví pana A. je v souladu s nedávnou zprávou izraelského informačního serveru Mako o útoku bezpilotního letounu jedné brigády, který zabil Palestince v oblasti působení jiné brigády. Důstojníci obou brigád se radili, která z nich má atentáty registrovat. ,,Jaký je v tom rozdíl? Zaregistrujte to oběma," řekl podle publikace jeden z nich druhému.

Děsivý zápach smrti 

Několik vojáků vypovědělo, že politika povoleného střílení umožnila izraelským jednotkám zabíjet palestinské civilisty, i když byli jako takoví předem identifikováni. D., záložník, uvedl, že jeho brigáda byla umístěna vedle dvou takzvaných "humanitárních" cestovních koridorů, jednoho pro humanitární organizace a druhého pro civilisty prchající ze severu na jih Pásma. V oblasti působení jeho brigády zavedli politiku "červená linie, zelená linie", která vymezovala zóny, kam byl zakázán vstup civilistům.

Podle D. bylo humanitárním organizacím dovoleno do těchto zón cestovat po předchozí koordinaci (rozhovor se uskutečnil
před sérií izraelských přesných úderů, při nichž zahynulo sedm zaměstnanců World Central Kitchen), ale pro Palestince to bylo jinak. ,,Každý, kdo by překročil zelenou zónu, by se stal potenciálním cílem," řekl D. a tvrdil, že tyto oblasti byly pro civilisty označeny. 

,,Pokud překročí červenou linii, ohlásíte to vysílačkou a nemusíte čekat na povolení, můžete střílet."

Přesto D. uvedl, že civilisté často přicházeli do oblastí, kudy projížděly konvoje s humanitární pomocí, aby se podívali po zbytcích, které by mohly vypadnout z nákladních aut, nicméně politika spočívala ve střelbě na každého, kdo se pokusil vstoupit. ,,Ti civilisté byli zjevně uprchlíci, jsou zoufalí, nemají nic," řekl. Přesto v prvních měsících ''války'' každý den došlo ke dvěma nebo třem incidentům s nevinnými lidmi nebo lidmi, kteří byli podezřelí, že je Hamás poslal jako pozorovatele, které vojáci jeho praporu zastřelili.

Vojáci vypověděli, že po celé Gaze zůstávaly podél silnic a na volném prostranství roztroušeny mrtvoly Palestinců v civilním oblečení. 

,,Celá oblast byla plná těl," řekl S., záložník. ,,Jsou tam také psi, krávy a koně, kteří přežili bombardování
a nemají kam jít. Nemůžeme je krmit a nechceme, aby se k nám také příliš přiblížili. Takže občas vidíte psy, jak se procházejí s hnijícími částmi těl. Je tu strašlivý zápach smrti."

Než odejdeš, zapálíš dům 

Dva z vojáků, kteří poskytli rozhovor pro tento článek, také popsali, jak se vypalování palestinských domů stalo běžnou praxí izraelských vojáků, o čemž poprvé podrobně informoval Haaretz v lednu. Green byl osobně svědkem dvou takových případů - prvního z nezávislé iniciativy vojáka a druhého na rozkaz velitele - a jeho frustrace z této politiky je součástí toho, co ho nakonec vedlo k odmítnutí další vojenské služby.

Když vojáci obsazovali domy, vypověděl, politika zněla: ,,Když se přesunete, musíte dům zapálit". Pro Greena to však nemělo žádný smysl: 

,,V žádném případě nemohl být střed uprchlického tábora součástí izraelské bezpečnostní zóny, která by ospravedlňovala takové ničení. Jsme v těchto domech ne proto, že patří operativcům Hamásu, ale proto, že nám slouží z operačního hlediska," poznamenal. ,,Je to dům dvou nebo tří rodin - zničit ho znamená, že budou bez domova.''

,,Zničili jsme všechno, co jsme chtěli," vypověděl Green. ,,Nebylo to z touhy ničit, ale z naprosté lhostejnosti ke všemu, co patří Palestincům. Každý den D-9 demoluje domy. Nepořídil jsem si fotografie před a po, ale nikdy nezapomenu, jak se čtvrť, která byla opravdu krásná, proměnila v písek."

Mluvčí IDF na naši žádost o komentář odpověděl následujícím prohlášením: ,,Pokyn k otevřené palbě dostali všichni vojáci IDF bojující v Pásmu Gazy a na hranicích při vstupu do boje. Tyto pokyny odrážejí mezinárodní právo, kterým jsou IDF vázány. Pokyny pro vedení otevřené palby jsou pravidelně přezkoumávány a aktualizovány s ohledem na měnící se operační a zpravodajskou situaci a jsou schvalovány nejvyššími představiteli IDF.''

Překlad originálního článku: https://www.972mag.com/israeli-soldiers-gaza-firing-regulations/