Partneři ve zločinu - Spoluúčast EU na izraelské genocidě v Pásmu Gazy 1

,,Dnes slavíme 75 let přátelství mezi Izraelem a Evropou. Máme toho společného více, než by se mohlo zdát ze zeměpisu, naši společnou kulturu, naše hodnoty
a statisíce evropských občanů s dvojím občanstvím... Evropa a Izrael jsou povinni být přáteli a spojenci. Vaše svoboda je naší svobodou."

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ke "Dni nezávislosti Izraele"
14. května 2023.

Izrael má od svého založení zvláštní vztah k Evropě, a to jak z hlediska přímého angažmá v evropských státech, tak z hlediska EU v jejích různých podobách od jejího vzniku v roce 1952. V roce 1957 se uskutečnila jednání mezi Jeanem Monnetem jménem Evropy a Šimonem Peresem, tehdejším generálním ředitelem izraelského ministerstva obrany a zvláštním vyslancem premiéra Ben Guriona jménem Izraele, aby se prozkoumala možnost "získání plného hospodářského a politického členství Izraele v EHS". Ačkoli se Izrael nikdy nestal členem EHS, po celá desetiletí udržoval s Evropou zvláštní vztahy. První dohoda o volném obchodu mezi EU a Izraelem pochází z roku 1975, kdy byla uzavřena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) mezi "Evropskými společenstvími a Izraelem". Jejím cílem bylo snížit cla, zejména na průmyslové výrobky, a zrušit cla na 70 % izraelských výrobků.

V 90. letech 20. století proběhla mezi oběma subjekty nová jednání a v roce 1994 Evropská rada udělila Izraeli "zvláštní status". Evropská rada se domnívá, že Izrael by měl vzhledem ke svému vysokému stupni hospodářského rozvoje požívat ve vztazích
s EU zvláštní status na základě reciprocity a společných zájmů.

Tímto procesem bude rovněž podpořen regionální hospodářský rozvoj na Blízkém východě, včetně palestinských oblastí. O rok později, v roce 1995, byla uzavřena a podepsána dohoda o přidružení mezi EU a Izraelem, která vstoupila v platnost v roce 2000. V roce 2009 šéf zahraniční politiky EU Javier Solana o vztazích mezi EU a Izraelem řekl: ,,Izrael má k Evropské unii blíže než kterákoli jiná země na světě mimo Evropu ... Izrael je ... členem Evropské unie, aniž by byl členem jejích institucí. Je členem všech programů EU včetně programů pro výzkum a technologie."

V současné době je právním základem dvoustranných vztahů mezi EU a Izraelem dohoda o přidružení z roku 1995. Ta "obsahuje ustanovení o pravidelném politickém dialogu, svobodě usazování a liberalizaci služeb, volném pohybu kapitálu a pravidlech hospodářské soutěže a o posílení hospodářské a sociální spolupráce". Zásadní je, že dohoda obsahuje ustanovení o lidských právech, které uvádí, že "vztahy mezi stranami, jakož i všechna ustanovení samotné dohody, jsou založeny na dodržování lidských práv a demokratických zásad, jimiž se řídí jejich vnitřní a mezinárodní politika a které představují základní prvek této dohody". Obchodní vztahy mezi oběma signatáři se řídí touto dohodou, která vytváří zónu volného obchodu. EU je pro Izrael největším obchodním trhem, který představuje zhruba třetinu jeho celkového obchodu, jenž v roce 2022 činil 46,8 miliardy eur. Dovoz EU z Izraele činil 17,5 miliardy eur, zatímco vývoz do Izraele dosáhl 12,2 miliardy eur.

Kromě dohody o přidružení zorganizovala EU v roce 1995 barcelonský proces s cílem posílit vztahy se zeměmi v okolí Středozemního moře. Do tohoto procesu se zapojily všechny členské státy EU a vlády z Balkánu a širšího středomořského regionu, včetně Alžírska, Egypta, Izraele, Jordánska, Libanonu, Maroka, Sýrie, Tuniska a Palestinské samosprávy. Následná Unie pro Středomoří, kterou 13. července 2008 založil tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy, se skládala ze všech členských států EU i zemí Středomoří, včetně Izraele a mnoha arabských států.

Cílem zapojení Izraele do tohoto politického prostoru bylo nejen uspokojení čistě obchodních a hospodářských cílů, ale také normalizace státu Izrael, zejména ve vztahu k jeho arabským sousedům.

Kromě toho se technická a finanční spolupráce EU s Izraelem řídí evropskou politikou sousedství (EPS) a společným plánem uzavřeným a přijatým v roce 2004, jehož cílem bylo "postupně začlenit Izrael do evropských politik a programů". Cílem tohoto plánu bylo vytvořit příležitosti pro spolupráci ve třech oblastech - politické, hospodářské a obchodní a mezilidské. Tím byla dále posílena a doplněna dohoda o přidružení. Na konci roku 2007 byl vytvořen nástroj twinningové spolupráce na podporu "sbližování izraelských norem a standardů s normami a standardy EU" a v roce 2008 byly za tímto účelem zahájeny projekty. Evropský nástroj sousedství a partnerství, finanční nástroj na podporu evropské politiky sousedství, podepsal v červenci 2008 finanční dohodu mezi EU a Izraelem, která "umožňuje podporu Izraele v rámci akčního plánu evropské politiky sousedství".
Na období 2007-2013 byla přidělena částka 14 milionů EUR a v následujícím období 2014-2020 bylo na twinningové projekty vyčleněno dalších 14 milionů EUR.

Zatímco evropské státy a Izrael se v prvních desetiletích po jeho násilném vzniku zabývaly utužováním vztahů, Izrael utužoval svou moc v Palestině a vedl války se svými sousedy. Není možné zde podrobně popsat celý rozsah izraelské agrese,
ale na některé klíčové události odkazujeme.

• V roce 1956, který předcházel jednání Izraele s francouzskými představiteli o jeho možném členství v EHS, došlo
  k masakru Palestinců ve vesnicích Kalkilija, Kufr, Qassem a Khan Younis a Izrael také spojil své síly s Velkou Británií
  a Francií při invazi do Egypta v reakci na rozhodnutí prezidenta Násira znárodnit Suezský průplav. Společná invaze umožnila upevnit vztahy mezi Izraelem a dvěma nejmocnějšími západními státy, které jsou zároveň stálými členy Rady bezpečnosti OSN.

• V roce 1967 Izrael nezákonně obsadil zbytek historické Palestiny a začal budovat osady na Západním břehu Jordánu
  a v pásmu Gazy. Nezákonně obsadil také syrské Golanské výšiny a egyptský Sinaj. Přestože Rada bezpečnosti OSN
  v rezoluci č. 242 vyzvala Izrael ke stažení z okupovaných území, Izrael ji nedodržel a mezinárodní společenství jej nepohnalo k odpovědnosti. Toto nedodržování a neodpovídání nastartovalo model, podle kterého Izrael po desetiletí systematicky porušoval mezinárodní právo na OPT a mezinárodní společenství jej důsledně nepohnalo k odpovědnosti.
  O necelých deset let později podepsalo EHS první dohodu o volném obchodu s Izraelem, přestože Izrael v rozporu
  s mezinárodním právem nezákonně okupoval palestinské území.

• V roce 1978 a znovu v roce 1982 Izrael napadl Libanon a desítky tisíc lidí byly zabity a zraněny.
  

• V roce 1987 začalo povstání známé jako první intifáda, které následovalo po 20 letech brutální izraelské okupace. To bylo násilně potlačeno, přičemž bylo zabito 1 500 Palestinců a desítky tisíc jich byly zraněny.
  

• V 90. letech 20. století vedla tajná jednání mezi Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a Izraelem k podpisu dohod
  z Osla, které vzbudily naději, že Palestinu čeká nová éra míru. Namísto toho Izrael v důsledku dohod zesílil svou kontrolu nad Západním břehem Jordánu a nakonec v roce 2007 uvrhl Pásmo Gazy pod úplnou blokádu.
  

• V roce 2000 proběhla druhá intifáda, při níž bylo zabito téměř 5 000 Palestinců a přes 50 000 jich bylo zraněno.
  

• V roce 2006 vedl Izrael proti Libanonu další válku, v níž bylo zabito více než 1200 lidí.
  

Navzdory systematickému porušování mezinárodního práva ze strany Izraele jeho vztahy s EU nadále vzkvétají. I když Izrael
v letech 2008 (operace Lité olovo), 2014 (operace Ochranné ostří), 2018 a 2021 zahájil vojenské útoky na obléhané Pásmo Gazy
v rámci politiky, kterou Izrael nazývá "sekání trávy" - při nichž bylo zabito nejméně 4 000 Palestinců a necelá stovka Izraelců, EU ani její členské státy v žádném okamžiku nepodnikly žádné konkrétní kroky, které by omezily jednání Izraele nebo jej pohnaly
k odpovědnosti. Reakce tehdy, stejně jako nyní, zůstala čistě rétorická. Stejně tak v době, kdy Izrael rozšiřuje své nelegální osady na okupovaném Západním břehu Jordánu, s výjimkou zcela nedostatečných sankcí uvalených na čtyři osoby a dva subjekty údajně spojené s osadnickým násilím, EU dosud nepřijala rozhodná opatření, která by mohla na izraelský stát skutečně vyvinout tlak.

Text obsahuje překlad materiálů zpracovaných Transnational Institute (TNI), mezinárodním výzkumnýma advokátním institutem.

Zde je odkaz na originál: https://www.tni.org/en/publication/partners-in-crime-EU-complicity-Israel-genocide-Gaza
Datum publikování: 4.června 2024