Kronika izraelských masakrů v Palestině

Historie Izraele je plná událostí, které vyvolaly vážná obvinění z genocidy a etnických čistek vůči palestinskému obyvatelstvu. 

Začalo to masovým vražděním a nuceným vysídlením Palestinců v roce 1948, pokračovalo to více než půlstoletím vojenské okupace, opakovanými vojenskými útoky na Gazu a oficiálními izraelskými prohlášeními, která otevřeně vyjadřují podporu likvidaci Palestinců.
Z historických zpráv vyplývá, že během tohoto bouřlivého období se izraelští i jišuovští (později izraelští) vojáci podíleli
na nejméně 33 masakrech a dalších nevybíravých násilných činech vůči Palestincům. Příkladem může být masakr v Sa'sa', při němž přišlo o život ve vlastních domech 60 lidí včetně dětí, a také tragický incident v Husajniji, při němž zahynulo více než 30 dětí
a žen. Zde je seznam hlavních izraelských masakrů a vražd, ke kterým došlo poté, co se Britové v únoru 1947 rozhodli ukončit svůj mandát a provést plán rozdělení Palestiny: 

Masakr v Deir Yassin (duben 1948)
Masakr v Deir Yassin bylo vyvraždění nejméně 107 Palestinců. Mezi oběťmi byly desítky dětí, žen a starců.
Masakr spáchaly skupiny sionistických milicí (Irgun, Sternův gang) nedaleko Jeruzaléma 9. dubna 1948. Tyto skupiny byly vedeny Menachemem Beginem, respektive Jitzhakem Shamirem. Begin i Shamir se později stali izraelskými premiéry. 

Více o masakru v Deir Yassin naleznete zde: https://www.dekolonizujtepalestinu.cz/l/masakry-v-palestinskych-vesnicich/

Masakr v Abu Shusha (květen 1948)
Abu Shusha byla vystavena několika útokům, které vyvrcholily tím rozhodujícím zahájeným 13. května. Navzdory statečnému úsilí obyvatel vesnice o ochranu svých domovů padla Abu Shusha 14. května do rukou okupantů.
Počáteční útok zorganizovala brigáda Givati, což vedlo k tragické ztrátě přibližně 60 obyvatel. V roce 1995 byl objeven masový hrob obsahující 52 koster. Objevily se zprávy o dvou pokusech vojáka Hagany o napadení dvacetileté vězeňkyně. Zbylí obyvatelé vesnice byli následně 21. května násilně vysídleni. 

Masakr v Tantura (květen 1948) 
Podrobný článek naleznete zde: https://www.dekolonizujtepalestinu.cz/l/tantura-masakr/

Lydda masakr (červenec 1948)
Lydda a Ramle, dvě města původně určená jako součást arabského státu v Palestině podle plánu OSN na rozdělení z roku 1947, se nakonec dostala pod izraelskou kontrolu. Izraelský útok na Lyddu začal 11. července 1948.
Obránci města zpočátku kladli zuřivý odpor, ale nakonec vyčerpali svou munici. Izraelské síly vstoupily do města večer a po vstupu prováděly nevybíravé násilí a zahájily palbu na každého, kdo se pokusil o útěk.
Izraelští vojáci klamně ujišťovali o bezpečnosti a vyzývali obyvatele, aby zůstali ve svých domovech nebo na místech bohoslužeb, aby pak zradili ty, kteří hledali útočiště. Do 12. července si Izraelci zajistili úplnou kontrolu, přestože se město formálně nevzdalo. Nařídili mužským obyvatelům, aby se shromažďovali v mešitách a kostelech, a zavedli zákaz vycházení. Velká mešita i mešita Dahmash, kde stovky lidí hledaly útočiště, se staly otřesnými dějišti násilí. Odhady počtu obětí se sice liší, ale předpokládá se, že o život přišlo více než 400 obyvatel Lyddy. Masakrem však tragédie bohužel neskončila.
Izrael rozhodl o násilném vystěhování všech obyvatel z města. David Ben-Gurion bezcitně reagoval na těžkou situaci obyvatel Lyddy a Ramle a vydal jasný pokyn: "Vyžeňte je." Dne 13. července izraelské síly přinutily obyvatele k odchodu a vystavily je nebezpečné cestě směrem k městu Ramallah. Mnoho z nich během strastiplné cesty tragicky podlehlo dehydrataci a vyčerpání.

Masakr Saliha (říjen 1948)
Saliha byla první vesnicí, kde došlo k masakru spáchanému 7. brigádou izraelských sil. Po vstupu do vesnice odpálily mešitu
a tragicky připravily o život 60 až 94 osob, které v ní hledaly útočiště.

Masakr v Al-Dawayimě (říjen 1948)
Masakr ve vesnici al-Dawayima je považován za jedno z největších zvěrstev války v roce 1948 a pravděpodobně za jedno
z nejstrašnějších. Od ostatních masakrů provedených sionistickými polovojenskými skupinami se liší tím, že pachateli byly regulérní izraelské ozbrojené síly se schopností operačního plánování. Al-Dawayima byla jednou z největších vesnic v oblasti Hebronu a následný masakr se odehrál ve třech různých fázích: nejprve v domech a uličkách, poté ve vesnické mešitě a nakonec v jeskyni.
Dne 29. října zahájila izraelská armáda útok na vesnici. Vojáci nasadili tanky, dělostřelectvo a kulomety a zahájili souběžný útok
na vesnici ze tří různých směrů, přičemž ji vystavili intenzivní palbě. Obránci vesnice, čítající maximálně 20 ozbrojených mužů, se pokusili klást odpor, ale izraelské síly je rychle přemohly.
V poledne izraelské síly vstoupily do vesnice a narazily na minimální odpor. Střelba začala na vzdálenost půl kilometru, jak se půlkruhový oblouk sil přibližoval. Izraelské jednotky střílely bez rozdílu více než hodinu, během níž mnoho obyvatel vesnice uprchlo. Dvě skupiny obyvatel hledaly útočiště, jedna v mešitě a druhá v nedaleké jeskyni známé jako Iraq al-Zagh, ale izraelské síly je dostihly a tragicky zastřelily.
V mešitě bylo nalezeno 60 těl, především starších mužů, a na ulicích leželo mnoho mrtvých mužů, žen a dětí. Kromě toho se
u vchodu do jeskyně Iraq al-Zagh nacházela těla 80 mužů, žen a dětí. Po provedení sčítání bylo zjištěno, že o život přišlo celkem 455 osob, z toho 280 mužů a zbytek žen a dětí. 

Qibya masakr (říjen 1953)
Jednotka 250 až 300 izraelských vojáků pod vedením Ariela Sharona zahájila útok na vesnici Qibya na Západním břehu Jordánu, která byla v té době pod kontrolou Jordánska. Tato tragická událost měla za následek ztráty na životech palestinských civilistů. Izraelské síly použily výbušniny k demolici desítek budov v celé vesnici, což vedlo k masakru více než 69 palestinských vesničanů, přičemž přibližně dvě třetiny obětí tvořily ženy a děti. Výsledkem ničivého útoku bylo rovněž zničení 45 domů, školy a mešity. 

Masakr v Kafr Qasim (říjen 1956)
K masakru došlo v den zahájení trojstranné agrese proti Egyptu, ačkoli místo incidentu bylo značně vzdáleno od bojové fronty
v Pásmu Gazy a na Sinajském poloostrově. Vraždění provedli pohraničníci jednající na rozkaz izraelského vojenského velení.
Dne 29. října 1956 se izraelská vláda a armáda rozhodly zavést zákaz vycházení v arabských vesnicích u hranic s Jordánskem. Toho dne v 16:30 informoval seržant pohraniční policie starostu obce Kafr Qasim, že od 17:00 hodin bude platit zákaz vycházení. To představovalo značný problém, protože stovky vesničanů, kteří ráno odešli ze svých domovů za prací, se o zákazu vycházení nemohli dozvědět, dokud se nevrátili domů.
Vojáci dostali pokyn, aby "stříleli na všechny osoby, které uvidí po 17. hodině mimo svůj domov, a nerozlišovali mezi muži, ženami a dětmi". 
Když se vesničané po 17. hodině vraceli do svých domovů, pohraniční policie je zastavila na západní straně vesnice. Vojáci po nich požadovali, aby vystoupili z vozidel, aut nebo kol, a začali na ně střílet z bezprostřední blízkosti. Během jediné hodiny nemilosrdně zabili 49 obyvatel Kafr Qasim, včetně dětí. 

Masakr v Khan Younis (listopad 1956)
Masakr spáchaly izraelské síly v palestinském městě Khan Younis a přilehlém uprchlickém táboře v Pásmu Gazy během suezské krize. Tato tragická událost se odehrála v rámci izraelské operace, jejímž cílem bylo znovu otevřít Egypťany zablokovanou Tiranskou úžinu.
Během operace izraelští vojáci brutálně pátrali po fedajínech dům od domu, což vedlo k tragickému zastřelení přibližně
200 Palestinců v Khan Younis a Rafah. Tato bezohledná akce si vyžádala odhadem 275 až 400 palestinských obětí.
Zákaz vycházení, který Izrael uvalil na občany Gazy, tragicky ztížil jejich snahu získat zpět těla svých spoluobčanů. Na základě mezinárodního tlaku se však Izrael v březnu 1957 z Gazy a ze Sinaje stáhl. Krátce po stažení byl v okolí Khan Younis odkryt masový hrob, který odhalil ostatky 40 palestinských mužů, kteří byli svázáni a popraveni do týla. 

Sabra a Shatila masakry (září 1982)
Masakry se odehrály v rámci izraelské invaze do Libanonu v září 1982. Izraelské jednotky obklíčily palestinské uprchlické tábory Sabra a Shatila v západním Bejrútu. Izraelská armáda povolila vstup do táborů pravicovým křesťanským milicím Falangist, které byly ve spojení s Izraelem. 
Během ponurých dvou dnů, od 16. do 18. září, provedli falangisté brutální operaci, při níž přišlo o život značné množství palestinských uprchlíků a libanonských civilistů a která si vyžádala téměř 3 000 tragických obětí. Tento masakr vyvolal mezinárodní pobouření a kritiku uvnitř Izraele.
Kahanova komise rozhodla, že izraelské orgány nesou za masakr nepřímou odpovědnost, což vedlo k rezignaci izraelského ministra obrany Ariela Sharona. 

Al-Aqsa masakt (říjen 1990)
Masakr, známý také jako Černé pondělí, se odehrál v areálu Al-Aqsa v okupovaném Jeruzalémě v říjnu 1990, během třetího roku první intifády. Tuto tragickou událost vyvolalo rozhodnutí Izraele položit základní kámen domnělého izraelského chrámu, což následně vedlo k rozsáhlým nepokojům. Při následných střetech izraelské bezpečnostní síly zavinily smrt 17 Palestinců a více než 150 Palestinců utrpělo zranění.

Masakr v mešitě Ibrahimi (únor 1994)
Masakr v mešitě, ke kterému došlo v únoru 1994, je také označován jako masakr v Jeskyni patriarchů nebo masakr v Hebronu. Provedl ho Baruch Goldstein, americko-izraelský lékař a extremista spojený se sionistickým hnutím Kach.
Během svatého měsíce Ramadánu zahájil Goldstein palbu z útočné pušky na velké shromáždění palestinských muslimů, kteří se modlili v mešitě Ibrahimi v Hebronu. Při tomto hrůzném činu zavraždil 29 lidí, z nichž některým bylo pouhých 12 let, a 125 dalších bylo zraněno.
Tato ohavná událost okamžitě vyvolala rozsáhlé protesty Palestinců na celém Západním břehu Jordánu a během následných střetů přišlo rukou izraelských okupačních sil o život dalších 20 až 26 Palestinců. 

Uprchlický tábor Jenin (duben 2002)
Během druhé intifády zahájily izraelské síly vojenskou operaci v uprchlickém táboře Jenin na okupovaném Západním břehu Jordánu. Izrael nasadil pěchotu, komanda, útočné vrtulníky, tanky a buldozery, což mělo za následek tragické ztráty nejméně
54 palestinských životů. 

Zabíjení v Pásmu Gazy

2008-09: 

- Izrael zahájil rozsáhlou vojenskou kampaň v Pásmu Gazy. Tato akce následovala po vypršení křehkého šestiměsíčního příměří mezi Hamásem a Izraelem dne 19. prosince.

- Izraelský útok začal tvrdým bombardováním, jehož cílem byla civilní infrastruktura, která zahrnovala mešity, obytné domy, zdravotnická zařízení a školy.

- Izraelské síly opakovaně nasadily ve vzduchu nad obydlenými oblastmi munici s bílým fosforem.

- Dne 3. ledna 2009 byla zahájena izraelská pozemní invaze, při níž podle odhadů zahynulo 1 166 až 1 417 Palestinců.

2012:
- V říjnu 2012 zahájil Izrael sérii atentátů na vůdce Hamásu, což vyvolalo reakci hnutí, které začalo vypouštět četné střely
na izraelské území. V listopadu se izraelský útok na Gazu vystupňoval zavražděním Ahmada Jabari, zástupce vrchního velitele brigád Ezzeddin Al Qasam, a dalšího člena Mohameda al-Hams.

- Izraelské útoky se zintenzivnily a bylo zavražděno 165 Palestinců, včetně 42 dětí, a zraněno 1 220 Palestinců, z toho 430 dětí.

2014:
- Další rozsáhlá válka v Gaze, ještě ničivější než v letech 2008-2009, začala 8. července 2014 a trvala 50 dní. 

- Bezprostředním podnětem ke konfliktu byl únos tří Izraelců na okupovanémZápadním břehu Jordánu, po němž následovaly izraelské odvetné útoky proti Palestincům ve východním Jeruzalémě, čímž se vystupňovalo napětí s Gazou. 

- Izrael zahájil nepřátelské akce sérií leteckých úderů. Jednalo se o třetí velkou vojenskou konfrontaci mezi Izraelem a Hamásem od roku 2007, kdy Hamás převzal kontrolu nad pásmem Gazy. Izrael poté zahájil pozemní invazi do Gazy, při níž přišlo o život
2 205 Palestinců.

2018-2019: 
- Protesty na hranicích Pásma Gazy, označované také jako Velký pochod návratu, zahrnovaly sérii pokojných demonstrací, které se konaly každý pátek podél hranice mezi Gazou a Izraelem, počínaje 30. březnem 2018 a pokračujíce až do 27. prosince 2019.

- V průběhu těchto protestů měly izraelské síly na svědomí 223 palestinských životů, zatímco více než 13 000 Palestinců utrpělo zranění, z nichž většina byla těžká, a přibližně 1 400 osob bylo zasaženo třemi až pěti kulkami.

- Mezi hlavní požadavky demonstrantů patřilo právo palestinských uprchlíků na návrat na území, odkud byli Izraelem vysídleni. 

- Kromě toho protestovali proti izraelské pozemní, letecké a námořní blokádě Pásma Gazy.

2021:
- Krize původně začala chystaným vystěhováním šesti palestinských rodin ze čtvrti Sheikh Jarrah v okupovaném Jeruzalémě, což vedlo k protestům Palestinců ve východním Jeruzalémě. 

- Situace se vyhrotila 7. května, kdy izraelská policie násilně vnikla do areálu mešity Al-Aqsa a použila slzný plyn, gumové projektily a omračující granáty, což si vyžádalo více než 600 zraněných.

- Tyto nálety měly za následek tragické ztráty 260 palestinských životů, přičemž polovinu obětí tvořily děti a ženy. Kromě toho utrpělo zranění 1 948 osob, z toho 610 dětí a 400 žen.

Nezačalo to 7. října 2023. 

Zdroj: https://english.ahram.org.eg/News/510520.aspx