Hladomor a rostoucí ceny potravin v Gaze

Představitelé OSN obvinili Izrael, že "systematicky" brání přísunu pomoci zoufalým Palestincům v Gaze, a varovali, že bez urychlených opatření je nejméně čtvrtina obyvatel této enklávy krůček od hladomoru.

,,Na konci února se nacházíme v situaci, kdy je nejméně 576 000 lidí v Gaze - čtvrtina obyvatelstva - krok od hladomoru," řekl Radě bezpečnosti OSN zástupce šéfa humanitární agentury OSN Ramesh Rajasingham.

Každé šesté dítě mladší dvou let v severní Gaze trpí akutní podvýživou a chřadnutím a prakticky všech 2,3 milionu obyvatel palestinské enklávy je odkázáno na "žalostně nedostatečnou" potravinovou pomoc, uvedl na zasedání o potravinové bezpečnosti v Gaze.

Rajasingham dodal, že OSN a humanitární skupiny čelí "ohromným překážkám, aby se do Gazy dostalo jen minimum zásob". Mezi ně patří uzavření přechodů, omezení pohybu a komunikace, náročné prověřovací procedury, nepokoje, poškozené silnice
a nevybuchlá munice, uvedl.

Další mluvčí OCHA Jens Laerke v Ženevě novinářům řekl, že kroky Izraele téměř znemožňují dodávky pomoci do Gazy (pozn. podrobnosti z určitých důvodů neuvádíme).

,,Pokud se nic nezmění, hrozí na severu Gazy hladomor," dodal.

WFP začátkem tohoto měsíce pozastavil dodávky potravinové pomoci do severní části Gazy, která je od konce října téměř zcela odříznuta od pomoci, poté, co se jeho konvoje dostaly pod izraelskou palbu a byly vyrabovány zoufalými a hladovými Palestinci. Agentury OSN uvádějí, že všechny plánované konvoje s pomocí na sever území byly v posledních týdnech izraelskými úřady odmítnuty. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) byl poslední povolen 23. ledna. Zástupce izraelského velvyslance při OSN Jonathan Miller ve svém projevu v RB OSN oponoval, že "to není Izrael, kdo tyto kamiony zdržuje", a místo toho svalil vinu na OSN, která podle něj musí pomoc distribuovat "efektivněji".

Zvyšování cen potravin

V době, kdy bombardování Gazy stále zvyšuje ceny i základních potravin, se pracovník organizace Islamic Relief v Gaze zamýšlí nad tím, jak je těžké uživit svou rodinu:

,,Před několika dny jsem mluvil se svým přítelem na severu města Gazy. Ptal jsem se na jeho dceru, které je teprve rok a půl. Jmenuje se stejně jako moje dcera. V mém srdci má zvláštní místo, protože její rodiče nemohli v prvních letech manželství otěhotnět, a tak jsem jim doporučil lékaře a přišla tato holčička. Řekl mi, že se ráno probudí a řekne si o vajíčko. Vajíčko nám
v těchto dnech, milí čtenáři, připadá jako sen. Můj přítel mi řekl, že pro tu holčičku nemůže nic najít. Řekl: ,,Moje dcera jí jenom chleba upečený ze zvířecího žrádla. Našel jsem ho nestrávený v jejích plenkách".

Něco nepředstavitelného: muž, který není schopen uživit svou rodinu.

Řekl: "Ceny mouky jsou vysoké. Když se mi podaří sehnat pytel, není bezpečné ho přivézt domů. Mohli by mě okrást lidé na ulici, kteří zoufale shánějí jídlo."

Tohle není dystopický film. Skutečně je to tak, že lidé jsou tak zoufalí, že by se mohli kvůli jídlu navzájem napadat. A svět tomu stále přihlíží a není schopen nebo ochoten poskytnout pomoc. Ztratili jsme veškerou důvěru v tento svět.

Život se příliš neliší ani ve střední oblasti a na jihu Gazy, kam je každý den vpuštěno malé množství kamionů s pomocí. Tato pomoc se nedostane ke všem.

Dnes, když píšu tento článek, jsme dostali 1 litr oleje na smažení za zhruba 5 dolarů (cca 116 Kč), což je více než dvojnásobek ceny před říjnem za produkt, který se v palestinských domácnostech hojně používá. Moje malá rodina možná spotřebuje 3 litry
za měsíc, zatímco jiní spotřebují 5 nebo 6 litrů. Jeden kilogram cukru stojí kolem 20 dolarů (cca 470 Kč) a výčet pokračuje. Základní jídlo pro rodinu by stálo přes 50 dolarů (1 200 Kč). O těchto cenách hovoříme v palestinské společnosti, která již před říjnem loňského roku trpěla vysokou mírou nezaměstnanosti a většina lidí žila pod hranicí chudoby."

Příprava na ramadán jako žádný jiný

"Moje matka mi připomněla, že obvykle se v tomto období připravujeme na svatý měsíc ramadán (pozn. postní měsíc islámského kalendáře) včetně výzdoby, zapalování lamp a shánění ramadánových potravin. Letos má maminka starost o to, aby nám naplnila plynové lahve. Řekla mi, že si musíme pořídit náklad dřeva jako zálohu, kdyby nám plyn došel.

Včera mi řekla, že dostala jednu sklenici ovesných vloček na polévky, které bude připravovat během ramadánu. Ano, stálo ji to hodně peněz, ale snaží se udržet tradici přípravy dobrých jídel o ramadánu. Navzdory jejímu odhodlání si nemyslím, že dobrých jídel bude mnoho. Ne teď, když je náš jídelníček založen převážně na jídlech v konzervách. V Palestině to tedy vypadá, že nás buď zabijí nálety, nebo zemřeme hlady, nebo se otrávíme jídlem a dalšími nemocemi z jídla a vody.

Žádné z dětí v našem domě se teď nemůže dobře najíst. Je to starost o jejich vývoj jako rostoucích dětí. Vejce neměli snad dva měsíce. Jedno vejce teď stojí asi 1 dolar (cca 23 Kč). Kilo masa stojí asi 40 dolarů (cca 935 Kč). Od října děti neměly žádné ovoce. Místní produkty jsou velmi vzácné a zemědělci nemají přístup ke svým farmám, z nichž některé byly srovnány se zemí. Dovezená zelenina je velmi vzácná a její ceny neuvěřitelné.

Své rodině jsem proto řekl, aby na letošní ramadán neměla taková očekávání. Vlastně si myslím, že bude lepší, když nebudou mít vůbec žádná očekávání. Zvykli jsme si pořádat rodinná setkání se skvělými jídly, sladkostmi, qatayefem (skládanými plackami)
a samosami. Letos nic z toho mít nebudeme.

Letos mi budou nejvíce chybět iftary (jídlo na konci dne při přerušení půstu), které Islámská pomoc pořádá pro naše sponzorované sirotky a jejich rodiny. Budou mi chybět noční modlitby a setkání v mešitách. Většina mešit, ne-li všechny, byla zničena. Letos přistupujeme k ramadánu s jedinou nadějí: že dojde k příměří, že budeme moci prožít klidné dny, že budeme moci jít do svých domovů, že jsme stále naživu."

Zdroj: Al-Jazeera, Reliefweb