Hamás = ISIS?

Mnozí Izraelci, kteří se snažili pochopit události 7. října, začali Hamás přirovnávat k ISIS. Na sociálních sítích se objevil hashtag "#HamasisISIS", kterým izraelští představitelé (včetně premiéra Benjamina Netanyahua) často srovnávali tato dvě hnutí. Ale odborníci na islamistická hnutí stejně jako představitelé protiteroristických složek již dlouho chápou, že toto srovnání není adekvátní.

První a nejdůležitější rozdíl spočívá v tom, že Hamás je palestinské nacionalistické islamistické hnutí. Tato dvojí identita jej odlišuje od ISIS, který je nadnárodním panislamistickým hnutím, jež chce shromáždit univerzální ummu neboli společenství muslimských věřících do "islámského státu", který není svázán s žádným nacionalistickým projektem. Hamás má naproti tomu více lokalizované požadavky - ve své chartě z roku 2017 označuje za svůj hlavní cíl "osvobození celé Palestiny" od "sionistického nepřítele". Je zde také velmi důležitá skutečnost, a to že ISIS doslova "považuje Hamás za odpadlíky," jelikož hnutí Hamás je podporováno šíitským Íránem, jak napsal Aaron Zelin z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku na X.

Druhým klíčovým rozdílem je jejich relativní náboženský extremismus. Hamás je nábožensky konzervativní a nepronásleduje ani nezabíjí nemuslimy v Gaze jen kvůli jejich víře nebo náboženskému chování. Křesťané a církve v enklávě ovládané Hamásem koexistují s muslimy. Nic z toho by nebylo možné pod nadvládou ISIS, nábožensky extremistickou organizaci, která mučila
a mrzačila lidi, aby je přinutila k dodržování jejich ultraradikální verze islámu.

Srovnání mezi Hamásem a ISIS je však hojné, protože může být politicky užitečné. Trvání na tom, že Hamás je ISIS, umožňuje izraelským představitelům umlčovat kritiku zacházení Izraele s Palestinci, včetně leteckých útoků v Gaze od 7. října, které zabily minimálně 16 000 civilistů, z toho dvě třetiny žen a dětí. Toto spojení také pomáhá získat na svou stranu americké představitele
a veřejné mínění. "Od roku 1973 skončila každá izraelská válka z pohledu Izraele předčasně kvůli klesající podpoře ze strany USA," řekl jeden z bývalých izraelských diplomatů. "Udržet si USA na své straně je velmi důležité, takže je to pro Izrael užitečné PR." Tento rétorický trik pomáhá přesvědčit lidi, že Hamás nepředstavuje hrozbu jen pro Izrael, ale i pro francouzské promenády nebo americké noční kluby podobně jako ISIS.

Na rozdíl od ISIS existuje Hamás již desítky let a není žádnou záhadou. Vznikl z muslimské charity založené v roce 1973 a má rozsáhlé křídlo sociálních služeb. Oddělil se od Organizace pro osvobození Palestiny v důsledku neúspěchů mírového procesu
z Osla a usiluje o boj proti izraelské okupaci. V roce 2006 zvítězil v palestinských volbách v Gaze a zůstává spolu se svým rivalem Fatahem na okupovaném Západním břehu Jordánu jednou ze dvou hlavních politických sil na palestinských územích. Již několik let nepřetržitě vyjednává s Izraelem o hranicích, výměně vězňů a správě Gazy. Je také do jisté míry Frankensteinovým monstrem Netanyahua, jehož politika po celá léta posilovala Hamás ve snaze rozdělit a oslabit palestinská území.

Hamás ospravedlňuje své činy jako odpor proti izraelské okupaci a tradičně využívá traumat způsobených izraelským násilím
k rozšiřování svých řad. K náboru nových členů navštěvuje pohřby a kontaktuje pozůstalé po rodinných příslušnících, kteří zahynuli při izraelských náletech. Jejich bojovníci reagují na okupaci, deprivaci, izolaci a vězeňské podmínky, které v pásmu Gazy panují od zahájení izraelské blokády před 16 lety.

Přesto Izrael shazoval letáky, které hlásaly "Hamás = ISIS", a varoval civilisty, kteří doteď zůstávají uvězněni v pásmu Gazy a nemají se kde bezpečně schovat, aby se "vzdali". Tento přístup však naráží, jelikož většina lidí vnímá Hamás jako nábožensko-nacionalistické palestinské hnutí odporu, které přímo čelí pokračující izraelské blokádě a okupaci.

Izraelští představitelé by se měli bránit lehkovážnému srovnávání a počítat s tím, že jádrem přitažlivosti Hamásu mezi mnoha jeho rekruty není náboženský extremismus, ale hněv, úzkost a beznaděj. Vytváření další zkázy a beznaděje k ničemu nepovede.

Zajistit Palestincům svobodu, důstojnost a sebeurčení, které požadují již více než 75 let, by byl nejúčinnější způsob, jak problém vyřešit.