Golda Meir - Železná lady Blízkého východu

Golda Meirová, původním jménem Golda Moisejewna Mabowitsch, se narodila 3. května 1898 v Kyjevě na Ukrajině. Jejími rodiči byli truhlář Moshe Yitzhak Mabowitsch a jeho žena Bluma.V raném dětství v Kyjevě zažila protižidovské pogromy. Když jí bylo pět let, její otec uprchl do Spojených států a v roce 1906 přivedl rodinu do Milwaukee. Protože její matka odmítala vyšší vzdělání pro dívky a chtěla, aby se její dcera raději brzy vdala, opustila Golda v roce 1912 své rodiče, přestěhovala se ke své starší sestře
do Denveru a navštěvovala tam střední školu. Právě v Denveru se poprvé dostala do kontaktu se sionistickými kruhy a seznámila se se svým budoucím manželem, rodilým Litevcem Morrisem Meyersonem (též Myerson, 1893-1951). Nakonec se ale vrátila
na střední školu v Milwaukee a tu také dokončila v roce 1916. Ve volném čase se stala aktivní členkou socialisticko-sionistické organizace Poale Zion. Od roku 1915 vyučovala na lidové škole v Milwaukee v jazyce jidiš. Po ukončení školy Meirová nastoupila na pedagogickou školu Milwaukee State Normal School, kterou po dvou semestrech přerušila, aby se mohla plně věnovat politice. Podílela se na volební kampani do Amerického židovského kongresu, ale sama nebyla delegátkou. Golda Mabowehzová, jak Meirová v té době psala své jméno, a Morris Meyerson se vzali v prosinci 1917. Téhož roku získala i americké občanství.

V roce 1921 emigrovala se svým manželem do Palestiny a tři roky žila v kibucu Merchawia. Její politická kariéra se rozběhla souběžně s kolonizací palestinské půdy sionistickým projektem. Meirová byla jedním ze signatářů Izraelské deklarace nezávislosti a prosadila se tedy právě v době, kdy byl Izrael založen díky terorismu, masakrům a hromadnému vyhnání 750 000 Palestinců
v roce 1948, známému jako Nakba.

Meirová, socialistická sionistka, působila jako ministryně práce a ministryně zahraničí (1956 - 1966), než se stala izraelskou premiérkou (1969 - 1974). Její osobní cesta je typickým příkladem prvních vln evropských sionistů, kteří se do Palestiny přistěhovali, často z východní Evropy nebo Ruska, s úmyslem vytlačit původní obyvatelstvo a vytvořit židovský etnostát. Meirová je neoddělitelně spjata se zločiny prvních sionistických osadníků-kolonistů proti palestinskému lidu.

Zatímco mnoho prvních sionistů zastávalo rasistické postoje, Meirová vynikala svou neomaleností, když popírala palestinskou identitu a národnost. Odvážně prohlašovala, že Palestina a Palestinci prostě neexistují, čímž upevňovala nebezpečný narativ. Její bezelstná rétorika ji odlišovala i mezi tehdejšími sionistickými vůdci. Je ironií osudu, že tato "levicová" izraelská premiérka pomohla v hlavním politickém proudu vypěstovat stejnou vylučovací ideologii, jakou nyní zastává nastupující izraelská krajní pravice. 17. března 1969 byla Golda Meirová zvolena izraelskou premiérkou a zároveň převzala předsednictví strany Awoda.
Ve stejném roce pronesla později hojně citovaný výrok, že nezná žádný palestinský národ. Meirová tak propůjčila záštitu legitimity odporné představě, že domorodí Palestinci jsou neviditelné entity bez nároku na svou vlast.

Ironií je, že sama v jednom rozhovoru uvedla: ,,Co bylo celé toto území před první světovou válkou?" zeptala se řečnicky. "Palestina byla oblast mezi Středozemním mořem a iráckou hranicí... Východní a Západní břeh Jordánu byla Palestina; já jsem Palestinka." Také poznamenala, že za britského mandátu byla držitelkou palestinského pasu. Meirová je často označována
za izraelskou "železnou lady" a je asi nejznámější svými pokusy přenést odpovědnost za izraelské násilí na Palestince. Pravidelně se citují její výroky:

•  ,,Můžeme Arabům odpustit, že zabili naše děti, ale nikdy Arabům neodpustíme, že nás nutí zabíjet jejich děti." Tisková konference v Londýně (1969).
• ,,Každý, kdo se vyslovuje pro návrat arabských uprchlíků, musí také říci, jak za to chce převzít odpovědnost, pokud má zájem na státu Izrael. Je lepší, když se věci říkají jasně a zřetelně: To nedopustíme." Projev v Knesetu, o němž referoval Ner (říjen 1961).
• ,,Tato země existuje jako naplnění slibu, který dal sám Bůh." Citováno v Le Monde (15. října 1971).

Konečný pád Goldy Meirové přišel během Jomkipurské války, kdy syrské a egyptské síly v říjnu 1973 překvapivě zaútočily
na Izrael.

Izraelské ztráty byly vysoké, což vedlo k výzvě na její rezignaci ze strany členů opoziční strany, kteří vládu obviňovali
z nepřipravenosti na útok. Meirová byla přesto znovu zvolena, ale 10. dubna 1974 se rozhodla rezignovat. V roce 1975 vydala své paměti s názvem Můj život.

8. prosince 1978 Meirová zemřela v Jeruzalémě ve věku 80 let. Bylo odhaleno, že trpěla leukémií.
Byla pohřbena 12. prosince 1978 na hoře Herzl v Jeruzalémě.