Domenico Losurdo: "Sionistická idea" jako "koloniální" idea: Herzl a Rhodos

Ve své knize "Die Sprache des Imperiums: Historicko-filozofický průvodce" se Domenico Losurdo v kapitole "Antisionismus" zabýval ideologickými kořeny sionismu. Na základě spisů a zápisků Theodora Herzla - zakladatele sionismu - ukázal, že tato ideologie má hluboké kořeny v kolonialistickém a rasistickém myšlení Západu 19. století. Podle Losurda je proto stát Izrael, který byl vybudován na doktríně sionismu a dodnes se jí věnuje, "koloniální myšlenkou". 

Založení bělošského státu na okupovaném území se současným vyhlazením nebo vyhnáním místního obyvatelstva je podobné zaniklým osadnickým státům v Jihoafrické republice, Rhodesii - dnes Zimbabwe - a Alžírsku.

Sionismus se vyznačuje nezaměnitelným heslem: "Dejte zemi bez národa národu bez země!" (1). Máme co do činění s klasickou ideologií koloniální tradice, která vždy považovala dobytá či vytoužená území za res nullius - za zemi nikoho, a vždy měla sklon redukovat původní obyvatelstvo na zanedbatelnou velikost; s ideologií, která provázela expanzivní postup zejména severoamerických kolonistů. Když v Nordau čteme, že sionismus chce přeměnit "zemi, která je dnes pouští", v "kvetoucí zahradu" (2), nemůžeme si nevzpomenout na autory, jako byli Locke a Tocqueville, kteří území obývané indiány označovali za poušť nebo "prázdnou kolébku" (3).

Ve své propagandě ve prospěch sionismu se Herzl doporučuje kancléřům velkých západních mocností takto: "Většina Židů už není Orientálci, proto bychom jako nositelé kultury Západu chtěli přinést čistotu, pořádek a očištěné zvyky Okcidentu do tohoto nyní znečištěného, zanedbaného kouta Orientu, do tohoto nemocného kouta." (4) Pokud se Židé usadí v Palestině, mohou "ozdravit nemocný kout Orientu, přinést tam kulturu a řád a dokonce zajistit ochranu křesťanů v Orientu. Stručně řečeno: jediným kulturním prvkem, s nímž lze Palestinu kolonizovat, jsou Židé." (5)

Patriarcha sionismu okamžitě oslavuje kolonialismus: "státy, které myslí na svou budoucnost", provádějí "koloniální politiku", aniž by ji ztratily ze zřetele. A vytoužený návrat Židů do Palestiny do tohoto kontextu zapadá: "Sionistická myšlenka, která je koloniální", se dá snáze pochopit v těch zemích, které úspěšně vedly kampaň za dobytí zámořských území. Když se Herzl obracel na Brity, vysvětloval, že doufá zejména v jejich podporu: "Velcí politici vaší země byli první, kteří uznali nutnost koloniální expanze. Proto vlajka Velké Británie vlaje na všech mořích." (6)

Touto cestou se chtěl vydat i Herzl: "Pro Evropu bychom tam tvořili součást hradby proti Asii, poskytovali bychom předsunutou službu kultury proti barbarství." (7) Jinými slovy, židovská kolonizace Palestiny by posílila světovou nadvládu Západu, a to zejména proto, že by se tak cesta do Indie a Číny stala bezpečnější (8). Dokonce by otevřela "nejkratší cestu, dálnici civilizovaných národů" do Asie (9); v tomto smyslu byl "židovský stát světovou nutností" (10).

Ze všech těchto důvodů by tento stát měl prvotřídní úkol, zejména proto, že by přijal národ, "jehož dějiny jsou zapsány v Písmu svatém" (11). Po "Gesta Dei per Francos" měly následovat "Boží činy skrze Židy" (12). Nešlo o abstraktní teologický motiv: "Židé se stanou velkým národem". Francouzský výraz, který odkazuje na expanzionistickou potomidoriánskou Francii, je podnětný: "Musíme ležet u moře kvůli našemu budoucímu světovému obchodu a musíme mít k dispozici velké plochy pro naše mechanizované zemědělství." (13) Židé v Palestině by se jistě stali protagonisty "velké kolonizace"; mohli by se inspirovat příkladem Angličanů, "nejsilnějších a nejodvážnějších koloniálních podnikatelů mezi národy" (14).

Máme co do činění s poměrně ambiciózním expanzivním plánem. Není proto divu, že při listování Herzlovými deníky narazíme na rodinné album kolonialismu a imperialismu 19. a 20. století. Vůdce sionistického hnutí vyhledává a zprostředkovává kontakty s Cecilem Rhodesem (zastáncem anglického imperialismu, kterého chce získat pro realizaci něčeho "koloniálního" v Palestině- (15)  Herzl navazuje kontakt i s R. Kiplingem, nemluvě o Josephu Chamberlainovi a Vilémovi II. Posledně jmenovaný jako by ho neodolatelně okouzlil: "Má opravdu císařské oči... Smál se a blýskal na mě svýma gentlemanskýma očima, je to "císař míru." (17)

Je třeba upozornit na druhý důležitý aspekt Herzlova díla. Doporučuje také kolonizaci Palestiny a sionismus jako protilátku proti revolučnímu hnutí, které bobtná v kapitalistické metropoli: je třeba odklonit "strašlivý proletariát" na území, které "volá po lidech, aby ho kultivovali". Tím, že se kapitalistická metropole osvobodí od "přebytku proletářů a zoufalých lidí", může zároveň vyvážet kulturu do koloniálního světa: Tento nárůst kultury a pořádku by však šel ruku v ruce s oslabením revolučních stran. Zvlášť důležité je třeba zdůraznit, že všude válčíme s podvratnými stranami a ve skutečnosti odvracíme mladé studenty a židovské dělníky od socialismu a nihilismu tím, že před nimi rozvíjíme čistší lidový ideál (18).

V Rusku "socialisté a anarchisté přecházejí na sionismus" a odklánějí se od dřívější revoluční bojovnosti (19). Herzl zde vnáší
do hry motiv, který byl ke konci 19. století poměrně rozšířený: "Nechcete-li občanskou válku, musíte se stát imperialisty" (20).
Pro obě zde srovnávané osobnosti je koloniální expanze protilátkou proti socialistickému rozvratu; útok na koloniální národy je odvrácenou stranou míru, kterého se doufá dosáhnout v kapitalistické metropoli.

Hanna Arendtová má tedy pravdu, když v roce 1942 staví Herzla do kontrastu s B.Lazarem, další významnou osobností židovské kultury. Na rozdíl od Herzla se Lazare nesnažil prosadit emancipaci Židů prostřednictvím několika koloniálních ústupků, které by si vymohl od tehdejších velmocí; naopak, začlenil boj Židů a ostatních utlačovaných národů, boj proti antisemitismu a boj proti koloniálnímu rasismu do komplexního antikolonialistického a antiimperialistického revolučního projektu. Odtud srovnání utrpení Židů s utrpením černochů v afrických koloniích Německa či jiných zemí, Arabů během koloniální expanze Itálie nebo Irů, kteří byli po staletí utlačováni Anglií. Odtud snaha o sjednocení národů, které byly z různých důvodů a různými způsoby vyloučeny ze Západu a z vládnoucí moci na mezinárodní úrovni, do jednotného bloku.

 Vysvětlivky:

(1) Israel Zangwill, citováno v Schoeps, 1983, Zionismus, Texte zu seiner Entwicklung 2. přepracované vydání, Fourier Gütersloh, str. 32

(2) Max Nordau, 1913, Der Zionismus, vydání zcela přepracované autorem a pokračující dodnes, vydalo Vídeňské sionistické sdružení, Buchdruckerei Helios, Vídeň, str. 16

(3) Srovnej Domenico Losurdo, 2010, Freiheit als Privileg. Protihistorie liberalismu, s. 293-95

(4) Theodor Herzl, 1984-85, Sionistický deník, in Briefe und Tagebücher, ed. A. Bein et alii, sv. 2, Propyläen, Berlin/Frankfurt;
s. 156, 337, 678

(5) Theodor Herzl, 1984-85, svazek 2, op. cit. s. 332, 617, 591

(6) Theodor Herzl, 1920, Zionistische Schriften, ed. I. Kellner, Jüdischer Verlag, Berlin-Charlottenburg, sv. 1, s. 156; sv. 2, s. 101-102

(7) Theodor Herzl, 1920, op. cit. Svazek 1, s. 68

(8) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. Svazek 2, s. 469-70, 592

(9) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. Svazek 2, str. 727, 332-33; srov. též Theodor Herzl, 1920, op. cit. Svazek 2, str. 101

(10) Theodor Herzl, 1920, op. cit. díl 1, s. 44

(11) Theodor Herzl, 1920, op. cit. Svazek 1, s. 140

(12) Theodor Herzl, 1933, Altneuland, Löwit, Vídeň, 10. vydání, s. 117

(13) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. Svazek 2, str. 324, 156

(14) Theodor Herzl, 1933, op. cit. dílo, s. 18, 241-42

(15) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. Svazek 3, s. 327

(16) Hanna Arendtová, 1986, Elemente und Ursprünge totaler Herrschaft, text přeložil a revidoval autor, Piper, Mnichov/Curych,
s. 307-308, 341-43

(17) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. v pozn. 2, s. 664, 678, 676. (18) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. v pozn. 2, s. 664, 678, 676

(18) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. Svazek 2, s. 657, 713

(19) Theodor Herzl, 1984-85, op. cit. díl 2, s. 605

(20) Citováno podle Lenin, 1955, Werke Dietz, Berlin sv. 22, s. 261

Zdroj: https://www.andreas-wehr.eu/domenico-losurdo-die-zionistische-idee-als-koloniale-idee-herzl-und-rhodes.html