Cenzura je klíčovým doplňkem genocidy

"Minulý měsíc si ve stěžejním zpravodajském pořadu BBC Newsnight autor a novinář Howard Eric Jacobson stěžoval, že britská veřejnoprávní televize ukazuje příliš mnoho záběrů utrpení Palestinců
v Gaze. Dodal, že tímto způsobem televizního vysílání palestinského utrpení se BBC ''staví na jednu stranu" a že i když je ''mučivé vidět, co se děje... má to své důvody".

A toto nebylo zdaleka první vyjádření tohoto názoru. Několik týdnů předtím probíhala na profesní síti LinkedIn diskuse o tom, zda je na této stránce "příliš mnoho příspěvků o Izraeli/Palestině" a zda by se to nemělo změnit. Mnozí odpovídali, že by mělo – chtěli, aby se přestalo mluvit o Palestincích, kteří jsou hladoví, bombardovaní a pohřbení pod troskami.

Může se zdát zvláštní, že lidé jako Jacobson uznávají obrovskou míru utrpení v Gaze, ale jedním dechem požadují, aby o něm svět slyšel méně.

Není to však vůbec překvapivé. Cenzura byla vždy nezbytným doplňkem genocidy.

V souvislosti s probíhající genocidou v Gaze nabývají snahy umlčet ty, kteří se snaží upozornit na tuto skutečnost, nejrůznějších podob.

O tom, že Izrael odmítá zahraničním novinářům umožnit volný vstup do Gazy, aby tam informovali o genocidě, a o cílených útocích na palestinské novináře, kteří riskují život a zdraví, aby světu ukázali, co se s jejich lidmi děje, bylo řečeno a napsáno mnoho. Ale i novináři, kteří jsou od palestinské enklávy vzdáleni tisíce kilometrů, byli potrestáni za to, že se odvážili o genocidě mluvit.

V prosinci loňského roku vyhodila australská rozhlasová a televizní společnost (ABC) moderátorku Antoinette Lattoufovou za to, že znovu sdílela příspěvek organizace Human Rights Watch (HRW), který uváděl, že ,,Izrael používá v Gaze hladomor jako válečnou zbraň". ABC sama informovala o tvrzení HRW, které od té doby zopakovala i OSN. Lattoufová, která je považována
za první arabsko-australskou ženu pracující jako reportérka v komerční televizi, se obává, že ABC ustoupila pod tlakem proizraelských skupin, které ji kvůli její podpoře práv Palestinců a kritice Izraele od jejího nástupu do zaměstnání obviňovaly
z "antisemitismu a zaujatosti". ABC žaluje za nespravedlivé propuštění.

Během této genocidy byli umlčováni i učitelé a univerzitní profesoři po celém světě, kteří se snažili být solidární s Palestinci. Jeden izraelský učitel byl propuštěn z práce, zatčen a umístěn na samotku za kritiku akcí izraelské armády. Jediným "zločinem" Meira Baruchina byl příspěvek na Facebooku, který napsal den po útoku Hamásu na Izrael: ,,Z Gazy přicházejí strašlivé záběry. Celé rodiny byly vyhlazeny... Každý, kdo si myslí, že je to ospravedlnitelné kvůli tomu, co se stalo včera, by si mě měl odebrat z přátel. Všechny ostatní žádám, aby udělali vše pro zastavení tohoto šílenství. Zastavte to hned. Ne později, teď!!!"

A začátkem tohoto měsíce Hebrejská univerzita v Jeruzalémě pozastavila činnost profesorce práv Nadě Šalhoub-Kevorkianové, která je palestinskou občankou Izraele, za kritiku izraelské války v Gaze a sionismu obecně.

Umlčování učitelů a univerzitních lektorů se neomezuje pouze na Izrael. V listopadu ve Spojených státech Arizonská univerzita (UA) "dočasně nahradila" docentku Rebeccu Lopezovou a komunitní pracovnici Rebeccu Zapienovou za to, že ve třídě vedly diskusi o izraelské válce v Gaze. Proizraelské skupiny tvrdily, že jejich přednáška byla "neobjektivní, antisemitská, zjevně nepravdivá a podporující terorismus". Dvě učitelky prvního stupně na veřejné charterové škole v Los Angeles byly rovněž postaveny mimo službu poté, co na sociálních sítích zveřejnily příspěvek o hodině, kterou vedly na téma "genocida v Palestině".

V lednu oznámil Ofer Cassif, poslanec izraelského Knesetu za levicovou stranu Hadaš-Ta'al, svůj záměr připojit se k Jihoafrické republice v jejím soudním řízení proti Izraeli vedeném podle Úmluvy OSN o genocidě. V reakci na Cassifovo rozhodnutí podpořit jihoafrickou žalobu na genocidu ho 85 izraelských poslanců (ze 120) obvinilo ze "zrady" a podepsalo petici za jeho vyloučení
z Knesetu.

Na druhém konci světa, v Kanadě, byla Sarah Jama, která je členkou parlamentu provincie Ontario, nucena se omluvit za své prohlášení, které učinila bezprostředně po říjnovém útoku Hamásu na Izrael a v němž vyzvala k okamžitému příměří v Gaze
a k ukončení izraelské okupace a apartheidu. Jama se omluvila poté, co ji ontarijský premiér Doug Ford vyzval k rezignaci.

Manažer pro organizační výkonnost a rovnost ve městě Evanston ve státě Illinois v USA byl rovněž propuštěn poté, co
na sociálních sítích vyjádřil své sympatie k Palestincům v Gaze. V lednu podal Liam Bird na svého bývalého zaměstnavatele federální žalobu. V žalobě se rovněž tvrdí, že vyšší představitelé města ''choreograficky'' připravili veřejné pobouření vůči Birdovi kvůli navrhované rezoluci vyzývající k zastavení palby v Gaze před jejím předložením Komisi pro rovnost a posílení postavení.

Snahy cenzurovat a zastrašovat každého, kdo se ozve proti izraelské genocidě v Gaze, jsou nepochybně znepokojivé, ale
v žádném případě nejsou překvapivé. Pohled do světové historie ukazuje, že takové umlčování kritických hlasů pomáhá vytvářet přípustné prostředí pro masová zvěrstva a nejhorší zvěrstvo ze všech, genocidu, již nejméně sto let.

Ve Svazové republice Jugoslávii Slobodana Miloševiče bylo zavedeno několik opatření k potlačení a cenzuře všech nezávislých publikací a televizních a rozhlasových stanic, které se odvážily vystoupit proti zvěrstvům páchaným Srby na Albáncích, Bosňácích a Chorvatech v celém regionu nebo se o nich dokonce přirozeně zmínit. V roce 1998 bylo pět redaktorů nezávislých novin "obviněno z šíření dezinformací", protože jejich publikace označovaly Albánce zabité v Kosovu za "lidi", a nikoli za "teroristy".

Když NATO nakonec pohrozilo invazí do Kosova, aby učinilo přítrž zvěrstvům, srbská vláda zdvojnásobila své odhodlání umlčet všechny nesouhlasné hlasy. Jeden z členů Miloševičovy koalice prohlásil: ,,Pokud nemůžeme popadnout všechna jejich letadla [NATO], můžeme popadnout ta, která jsou v našem dosahu, jako jsou různé helsinské výbory a quislingovské skupiny." Dodal, že ti, kteří se prokazatelně "podíleli na službách zahraniční propagandy ... by neměli očekávat nic dobrého [od státních orgánů]".

Dvě desetiletí po bosenské genocidě, kterou po celou dobu provázel temný stín cenzury, zahájily čínské úřady "Údernou kampaň proti násilnému terorismu", zaměřenou na Ujgury a další turkické muslimy v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Podle čínského úředníka citovaného HRW bylo cílem kampaně proti muslimským menšinám v autonomní oblasti "zlomit jejich rodokmen, zpřetrhat jejich kořeny, přerušit jejich vazby a zlomit jejich původ". Organizace na ochranu lidských práv odhadují, že od začátku "operace" byl do táborů "politického vzdělávání", vazebních věznic a věznic poslán milion turkických muslimů.

I zde zvěrstva doprovázela cenzura. Úřady na několik měsíců vypnuly internet v celém regionu. Uvěznily zakladatele, autory
a redaktory ujgurských webových stránek za trestné činy jako "štěpení, vyzrazení státního tajemství a organizování nezákonné demonstrace nebo ohrožení bezpečnosti státu". Rovněž podrobily region extrémnímu dohledu nad sociálními médii a smazaly odhadem 25 % všech komentářů na sociálních sítích. Také jinde v zemi potlačili proujgurské projevy.

Cenzura a potlačování svobody projevu byly také hlavními znaky nacistického holocaustu. Patřil k nim zákaz židovské literatury
a systematické pálení "nežádoucích knih" klasifikovaných jako "neněmecké" ve snaze o "morální obnovu".

Nacisté na počátku své vlády zavřeli nebo převzali všechny opoziční noviny v Německu a až do konce kontrolovali všechny zprávy o nacistické straně, její politice vůči Židům a válečném úsilí obecně, které se objevily v novinách, rozhlase a kronikách. Němci měli zakázáno poslouchat zahraniční rádia a do celého světa se směly dostávat jen velmi omezené - a to značně omezené a cenzurované - informace o zemi a jejím válečném úsilí. Strana dokonce kontrolovala, co němečtí vojáci píší domů z různých front po celém světě. Konečným výsledkem této drtivé cenzury bylo, že se drtivá většina mezinárodního společenství dozvěděla
o skutečném rozsahu nacistických zvěrstev a židovského utrpení na Německem kontrolovaných územích až po skončení druhé světové války.

Nyní probíhá v Gaze další genocida a cenzura opět hraje svou roli. V éře telefonů s fotoaparáty a sociálních sítí se ukázalo, že pro ty, kdo páchají a umožňují genocidu, je poněkud nemožné zabránit Palestincům, aby se podělili o svou realitu, a lidem
na celém světě, aby pozvedli svůj hlas na jejich podporu

Ale právě proto se objevují neutuchající snahy umlčet a cenzurovat novináře, akademiky, politiky a aktivisty stojící na straně Palestiny – snahy zajistit, aby se srdceryvné záběry bolesti a utrpení z Gazy přestaly dostávat na naše obrazovky.

A právě proto je naší společnou povinností vkládat slovo "Palestina" a "Palestinci" všude – do každého článku, do každého uměleckého díla, do každé diskuse. Naší jedinou šancí, jak tuto genocidu zastavit, je poučit se z historie a o Palestině mluvit
i nadále."

Somdeep Sen, profesor na univerzitě, pro Al-Jazeeru. 

Zdroj: Al Jazeera