Allonův kolonizační plán
Po desetiletích zdokonalování mechanismů koloniální kontroly Palestinců uvnitř zelené linie byl Izrael více než dobře vybaven
k tomu, aby Palestincům na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy vnutil účinný vojenský systém řízení. V roce 1966 Izrael ukončí platnost vojenských předpisů pro palestinské vesnice uvnitř zelené linie, aby je po svém vítězství v roce 1967 opět zavedl na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy.
Vojenská okupace Západního břehu Jordánu - včetně východního Jeruzaléma - a Pásma Gazy trvá dodnes. Tento nový status quo umožnil Izraeli sledovat své cíle kolonizace zbytku území, které tvořilo povinnou Palestinu. V této souvislosti vznikl Allonův plán. Tento plán, pojmenovaný po svém tvůrci Jigalu Allonovi, počítal s tím, že Izrael trvale převezme kontrolu nad rozsáhlými územími Západního břehu Jordánu, a to mnoha způsoby, například prostřednictvím vojenských zařízení i osad. Velká palestinská populační centra by pak buď získala určitou formu nominální autonomie, nebo by jejich kontrola přešla na jordánskou monarchii.
Podle tohoto plánu se zrodil koloniální osídlovací podnik na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Osady jsou kolonie postavené na území pod izraelskou okupací mimo zelenou linii a jsou přístupné pouze židovským Izraelcům. Zpočátku Izrael budoval osady na všech územích, kterých se zmocnil ve válce v roce 1967, včetně Sinaje a Golanských výšin. Z důvodů, o nichž si povíme v dalších článcích, byly osady v Pásmu Gazy a na Sinaji časem zrušeny. Na Západním břehu Jordánu a Golanských výšinách se však situace jen zhoršila. Na celém území těchto oblastí se nachází více než 200 osad a outpostů. V těchto osadách žije více než 600 000 osadníků na ukradeném a okupovaném území. Podle mezinárodního práva jsou tyto osady naprosto nelegální a jejich existence je hrubým porušením Ženevských konvencí a dalších mezinárodních norem.
Pokud se podíváte na rozmístění těchto osad po celém Západním břehu, zjistíte, že se jejich pozice nápadně podobá území, které bylo v Allonově plánu označeno jako území, jež má být trvale zabráno Izraelem. Je to záměr a izraelská politika od 60. let, která spočívá v co největší změně skutečností na místě, aby bylo možné tato území ukrást. Tato kolonizační snaha trvá dodnes prostřednictvím různých anexí,konfiskací půdy a nezastavila se ani v době mírových jednání. Ve skutečnosti se v době vyjednávání ještě zrychlila, protože Izraelci věděli, že Palestinci nebudou chtít ohrozit jednání, která tak nutně potřebovali
k vytvoření státu.
Yigal Allon
- narozen 10. října 1918, Kefar Tavor, Palestina [nyní v Izraeli] - zemřel 29. února 1980, ʿAfula, Izrael) Izraelský voják a politik, který se proslavil především jako tvůrce Allonova plánu, mírové iniciativy, kterou formuloval poté, co Izrael v šestidenní válce v červnu 1967 obsadil arabské území
- byl jedním z prvních velitelů Palmachu, elitní složky Hagany, sionistické vojenské organizace, která po první světové válce zastupovala většinu Židů v Palestině
- do politiky vstoupil v roce 1955, kdy byl zvolen do izraelského Knesetu
- "Naše ofenziva musí armádě a uprchlíkům uvolnit cestu k ústupu. Snadno najdeme důvod, přesněji řečeno záminku, abychom ospravedlnili naši ofenzívu, jako tomu bylo doposud."(Simha Flapan, s. 114)
![](https://e3b4d48e8d.clvaw-cdnwnd.com/40e2767f0f5b087789daece71811ae3d/200000394-51b0651b08/IMG-20240414-WA0112.jpeg?ph=e3b4d48e8d)