„To, čeho jsem byl v Gaze svědkem, nebyla válka, ale vyhlazování.“ – Příběh amerického lékaře

Irfan Galaria je lékař, který se zabývá plastickou a rekonstrukční chirurgií. Na konci ledna opustil Virginii, aby se připojil k týmu lékařů a zdravotních sester, kteří odjeli se skupinou MedGlobal zajišťující humanitární pomoc, aby se stali dobrovolníky v Gaze.

Lékař popisuje svou zkušenost: "Pracoval jsem i v jiných válečných oblastech, ale to, čeho jsem byl svědkem během následujících deseti dnů v Gaze, nebyla válka – bylo to vyhlazování. Při izraelském bombardování Gazy bylo zabito nejméně 28 000 Palestinců. Z Káhiry, hlavního města Egypta, jsme jeli 12 hodin na východ k hranici v Rafáhu. Míjeli jsme kilometry zaparkovaných kamionů
s humanitární pomocí, protože do Gazy nesměly. Kromě mého týmu a dalších vyslanců OSN a Světové zdravotnické organizace tam bylo jen velmi málo dalších lidí."

Uvádí se, že za pouhých pětadvacet dní války bylo zabito více než 3 600 palestinských dětí. Organizace Save The Children uvedla, že v říjnu roku 2023 bylo v Gaze zabito více dětí než ve všech ostatních zemí postihnutých konfliktem po celém světě
za rok 2022.

,,Když jsem 29. ledna vstoupil na jih Gazy, kam mnoho lidí uprchlo ze severu, připadal jsem si jako na prvních stránkách dystopického románu. Uši nám zalehlo neustálé hučení, jak mi bylo řečeno, sledovacích dronů, které neustále kroužily. Naše nosy pohlcoval zápach milionu vysídlených lidí žijících v těsné blízkosti bez odpovídající hygieny. Naše oči se ztrácely v moři stanů. Ubytovali jsme se v penzionu v Rafáhu. První noc byla chladná a mnozí z nás nemohli spát. Stáli jsme na balkoně, poslouchali bomby a viděli, jak z Chán Júnisu stoupá kouř," přibližuje Galaria tamní situaci.

,,Lidé se také rozutekli do nemocnice: žili na chodbách, na schodištích, a dokonce i ve skladech. Kdysi široké chodníky, které Evropská unie navrhla tak, aby pojaly rušný provoz zdravotnického personálu, nosítek a vybavení, se nyní zúžily na průchod pro jednoho člověka. Po obou stranách visely ze stropu deky, které ohraničovaly malé prostory pro celé rodiny a poskytovaly tak kousek soukromí. Nemocnice navržená pro přibližně 300 pacientů se nyní snažila postarat o více než 1 000 pacientů a stovky dalších, kteří hledali útočiště."

Boj proti "lidským zvířatům". "V Gaze nejsou žádní nezúčastnění civilisté." Udělat z Gazy "jatka". To jsou některá tvrzení izraelských představitelů, vojáků a bavičů na adresu Palestinců v Gaze. Tyto výroky vedly k podání žaloby Jihoafrické republiky, která zaujala stanovisko, že podobná tvrzení usvědčují Izrael z úmyslu páchat genocidu. U světového soudu OSN tak JAR obviňuje Izrael z genocidy, což Izrael odmítá.

Irfan Galaria dále přibližuje lékařskou péči v Gaze: "Počet místních chirurgů byl omezený. Bylo nám řečeno, že mnozí z nich byli zabiti nebo zatčeni a jejich místo pobytu nebo dokonce existence není známa. Jiní byli uvězněni v okupovaných oblastech
na severu nebo v blízkých místech, odkud bylo příliš riskantní cestovat do nemocnice. Zůstal pouze jeden místní plastický chirurg, který nemocnici pokrýval 24 hodin denně. Jeho dům byl zničen, a tak bydlel v nemocnici a veškerý osobní majetek dokázal nacpat do dvou malých příručních tašek.

Okamžitě jsem nastoupil do práce, prováděl jsem 10 až 12 operací denně a pracoval jsem 14 až 16 hodin v kuse. Operační sál se často otřásal neustálými nálety, někdy až každých 30 sekund. Operovali jsme v nesterilních podmínkách, které by byly
ve Spojených státech nemyslitelné. Měli jsme omezený přístup k důležitému lékařskému vybavení: Denně jsme prováděli amputace rukou a nohou pomocí Gigliho pily, nástroje z dob občanské války, v podstatě segmentu ostnatého drátu. Mnoha amputacím jsme se mohli vyhnout, kdybychom měli přístup ke standardnímu lékařskému vybavení. Byl to boj, když jsme se snažili postarat o všechny zraněné v rámci konstrukcí zdravotnického systému, který se naprosto zhroutil."

,,Naslouchal jsem svým pacientům, kteří mi šeptali své příběhy, když jsem je vezl na operační sál k operaci. Většina z nich spala
ve svých domovech, když byly bombardovány. Nemohl jsem se ubránit myšlence, že ti šťastnější zemřeli okamžitě, buď silou výbuchu, nebo byli pohřbeni v troskách. Přeživší čekaly hodiny operací a několikanásobné návštěvy operačního sálu, a to vše při truchlení nad ztrátou dětí a manželů. Jejich těla byla plná střepin, které musely být po částech chirurgicky vytahovány z těla."

,,Přestal jsem sledovat, kolik nových sirotků jsem operoval. Po operaci by je založili někde v nemocnici, nejsem si jistý, kdo se o ně postará nebo jak přežijí. Při jedné příležitosti nesli rodiče na pohotovost hrstku dětí, všechny ve věku asi 5 až 8 let. Všechny měly po jednom zásahu odstřelovačem do hlavy. Tyto rodiny se vracely do svých domovů v Chán Júnisu, asi 2,5 km od nemocnice, poté, co se izraelské tanky stáhly. Odstřelovači však zřejmě zůstali. Žádné z těchto dětí nepřežilo."

,,Poslední den, když jsem se vracel do penzionu, kde místní věděli, že cizinci bydlí, přiběhl ke mně malý chlapec a předal mi malý dárek. Byl to kámen z pláže s arabským nápisem napsaným fixem: ''Z Gazy, s láskou, navzdory bolesti". Když jsem naposledy stál na balkoně a díval se na Rafáh, slyšeli jsme drony, bombardování a dávky kulometné palby, ale tentokrát bylo něco jinak: Zvuky byly hlasitější, výbuchy byly blíž."

,,Tento týden izraelské síly zaútočily na další velkou nemocnici v Gaze a plánují pozemní ofenzívu v Rafáhu. Cítím se neuvěřitelně provinile, že jsem mohl odjet, zatímco miliony lidí jsou nuceny snášet noční můru v Gaze. Jako Američan myslím na to, že z našich daní se platí zbraně, které tam pravděpodobně zranily mé pacienty. Tito lidé, kteří již byli vyhnáni ze svých domovů, se nemají kam jinam obrátit."

Zdroj: https://www.latimes.com/opinion/story/2024-02-16/rafah-gaza-hospitals-surgery-israel-bombing-ground-offensive-children